Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Listopad 2008

Příběh II. :)))

25. listopadu 2008 v 18:03 | Lirka :))) |  Moje příběhy a básně =o)
pro ty, kdo nečetl předchozí stránku, je úvod - tady -

Třeba i ona se jednou dočká, třeba i ona jednou začne nenávidět, závidět, jenže tohle nebylo to, co její srdce chtělo, ale zároveň to bylo to, co ji tolik oddělovalo od lidí. To díky tomu neměla moc přátel, neměla o koho se opřít, komu se svěřit a neměla nikoho, kdo by na ní mohl být pyšný. Pyšný na co, ptáte se?!? Přeci na to, že není jako ostatní, že neumí nenávidět, že neumí závidět a že umí pouze milovat. Vločky ji padají do tváře a pálí ji, jak se pomalu a s jistotou rozpouštějí, ale to ji nevadí, stojí tam dál a dál a nechává na sebe padat další a nové vločky různých tvarů i velikostí. ,,Být tak vločkou… lítat si vzduchem a jen tak si hrát s větrem, stromy…" říkala dívka tiše a své přání opakovala a opakovala. ,, Prosím, Bože, chci být vločkou…" říkala tiše do větru a doufala, že vítr její vzkaz Bohu vyřídí. ,,Slyším Tě, moje dítě…pročpak chceš být zrovna vločkou?!?" ozval se jí Bůh, dívka samou zvědavostí na chvilku otevřela své tiché, hnědé oči, pak pověděla:,, vše by bylo jednodušší… svět by mě měl radši, děti by byly šťastné za mě a já bych byla na sebe hrdá…" a s touto větou opět oči zavřela. Bůh se zamyslel nad jejím přáním a jejími slovy a řekl:,, stvořil jsem Tě člověkem, abys tady lidem pomáhala…je to Tvůj úkol pomáhat zde a roznášet lásku… co bys chtěla víc?!?" Ovšem dívka stále trvala na svém přání, jakoby neposlouchala, její touha stát se někým jiným ji ohluchovala. ,,Dobře tedy… než-li se staneš vločkou, udělej pro mne prosím něco. Až půjdeš po náměstí, na každého člověka se usměj a zkus otevřít ten dar ukrytý v Tobě a uvidíš…" řekl Bůh a když to řekl, dívka se podívala před sebe, zamyslela se a nakonec souhlasila, ale těšila se, až bude vločkou. Druhý den dívka udělala, co chtěl Bůh, šla po městě a překonala se. Nešla s očima sklopenýma k zemi, jak bylo u ní zvykem, ale šla se vztyčenou hlavou a s úsměvem na tváři a jen se tiše divila, že se nemusí přetvařovat. Cítila, jak z ní vyzařuje láska a síla a náklonnost ke všemu živému i neživému. Každému člověku obětovala úsměv… ale ne ledajaký, byl to úsměv ze srdce, z hlubin její čisté duše a k jejímu podivu ji všichni ten úsměv vraceli. A jak tak šla a každý se na ní také usmál, cítila se lépe a lépe. Náhle se před ní objevila starší paní, která se pro něco ohýbala k zemi, když šla dívka blíže, zjistila, že ta starší paní sbírá ze země rozsypaná jablka, neváhala a nabídla ji s otevřeným srdcem pomoc., samozřejmě, že babička souhlasila. Když jablka sesbíraly, babička pohlédla dívce do očí a s úsměvem řekla:,,děkuji Ti, děvenko, ještě že jsou na světě lidé jako jsi Ty… se srdcem na dlani…" ještě chvilku dívce hleděla svými modrými, zešedlými oči do dívčiných očí a pak odešla. Dívka se podívala do nebes… začalo sněžit. ,,Už nechci být vločkou, Bože, chci být člověkem a chci pomáhat lidem a rozdávat lásku…" řekla dívka, usmála se a šla domů, Bůh ji nic neřekl, ale věděl, že si dívka vybere dobře. Tímto příběhem chci říct, že každý zde máme nějakou cestu a VŽDY máme na výběr si vybrat, kam se vydáme. Zamyslete se prosím nad tím, Vy, co bědujete, jestli opravdu chcete být někým jiným.

"zdát se může bláznivé vidět osoby nikdy nespatřené, ovšem oko duše vidí vše..."

kráása :)


Tak doufám, že se Vám přívěh líbil ;) , vymýšlela jsem ho s láskou, touhou a krásou v srdci ;) při této písni :) - TADY - :))) a nebojte, "snad" to tu teď bude trošku přibývat textem ;)))

POZN.: A chci poděkovat dvoum krásným duším, Laigo a Martymu, za slova plná lásky, pravdy, porozumění a upřímnosti, DĚKUJI VÁM ZE SRDCE, LÁSKY MOJE :-******

Lirka*


Lirka se hlásí :))))

25. listopadu 2008 v 18:02 | Lirka =o*


,,Cíl není honit se za něčím, co si nikam nevezmeme. Cíl je najít se, jít před zrcadlo podívat se sám sobě do očí a vědět, že tohle jste Vy, že Vás nikdo nikdy nezmění a že ta tvář, ty oči, ten úsměv, to jste Vy. A že víte, co máte v sobě, že víte, co je Vaše životní cesta. To je ten poklad nejcennější, co můžete mít. Nedívejte se na povrch, ale do duše, tam hluboko do duše, tam se to ukrývá a až na to přijdete, zaleje Vás teplo a úžasný pocit klidu.."
Vaše Lirka

Už dlouho jsem sem nic nenapsala, už hoodně dlouho a za to se omlouvám :) , dělo se toho trošku víc, než by jeden čekal :) jak no mám nazvat, možná tím, že se Lirka hledala, tedy... spíše hledala svůj cíl a už ví :) ... doufám, že vim :) jednou to sem napíšu, chcete?!? :)))


Každý má v sobě truhlu. Tam někde uvnitř, uprostřed toho všeho dění se schovává a čeká, až ji otevřete. Otevřít je tak lehké a tak těžké. Každý na to musí přijít sám, ostatní nám jeom pomáhájí se dovnitř dostat, najít klíč, který se schovává v našich životech, tam někde hluboko uvnitř, tam kdesi v hlubině našich očí. Oči jsou cestou ke klíči a klíč je otevřená truhla. Běž, člověče a otevři ji, opraš slzy, nenávist, strach, smutek a najdi lásku. Rozežhni ten plamínek uvnitř truhly, rozežhni ho v pořádný oheň, ať hoří a stále jen hoří!!! ČÍMDÁLTÍM VÍC!!!! Neboj se a zahoď strach...
Vaše Lirka


Omlouvám se ;) Vám všem, co jste tak strašně čekali na můj návrat ;) za to Vám tady dám povídku, taky od Lirky :-*


...CHTĚLA BYCH BÝT VLOČKOU BEZ HRANIC...
V ulici stojí dívka. Hledí na svět okolo sebe. Bílé vločky jí padají na její hnědé vlasy. Hledí na svět okolo sebe a nechápe, nemůže pochopit lidi, jejich touhu být lepší než ti druzí, jejich nenávist, jejich závist, ale i jejich touhu, víru a lásku. Touhu milovat a žít. Pomalu zavře své hnědé oči a tvář nastaví padajícímu sněhu., cítí a miluje, však ale nikdo není, kdo by ji to oplácel. Ještě nepotkala nikoho tolik vznešeného, milujícího a plného touhy a víry, jako má ona. - zde je pokračování -