Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Prosinec 2008

Veselé a šťastné Vánoce a Nový rok 2009 + další roky :))))

21. prosince 2008 v 13:33 | Lirinka ;) :DDD |  Moje přání a poděkování



Taky se tak těšíte na Nový rok 2009?!? Já strašně moc :) proč?!? Potože přeci VŠECHNO bude od znova, můžu se konečně změnit... Prostě něco jako nová budoucnost :)) ale do té doby musím ještě přijít na to, jak se bránit proti démonům a asi budu muset použít i trošku té DOBRÉ (!) magie, aspoň takhle pro začátek... taky musím nakreslit pár obrázků, které si na Nový rok pověsím u postele, kde pak "vztyčim" ,pokud možno, bariéru, protože u postele se jich hromadí už docela hodně a navěky spoléhat na své andílky nemůžu, musím se taky naučit sama, no ne?!? :)))

Tenhle rok byl pro mne řkněme... zlomový... poznala jsem sebe, víru -terá mi teda dala zabrat- ovšem sebe musím ještě poznávat a své síly taky a víra se musí zvětšovat a zvětšovat :DDD aby to pak všechno dobře dopadlo :)))

Těším se na ten Nový rok... mám tolik přání na tenhle rok, že si říkám, jestli je všechny vůbec stihnu :)))) ... Ale doufejme a VĚŘME :)))

Teď si pusťte tuhle hudbu :))) :




:)))) HERE I AM :))))

ŠTĚDRÝ DEN

Už jen TŘI DNY a bude Štědrý den, já prostě Vánoce miluju!!! Představuju si, jak jdu venku a všude ta láska a všechno, co k ní patří... všude barevná světýlka a láska... V jednom okně tam nějakej chlapeček drží v ruce malé štěně a očička mu září láskou... v okně druhém stojí mladý pár v těsném, pevném sevření a povídají si, jak se milují... V dalším pak sedí stará babička a podává dárek svému ,také již staršímu, pejskovi a přitom se na něj úžasně usmívá :)))...

No neni to krásné?!? Lidem po celém světě budou v srdci plápolat ohníčky lásky... Malým dětem asi nejvíc... mnoha lidem se splní přání a určitě se najdou malé děti, co budou v okně hledal zlatá prasátka a budou věřit, že se jim určitě jednou nějaké zlaté prasátko ukáže... Na dětech je tohle roztomilé, ta jejich VÍRA a VYTRVALOST... škoda, že když člověk vyroste, tak přestane věřit v lásku, zázraky a všechno tajemno, které bezprostředně obepíná svět...

Já jsem si slíbila, že za žádné okolnosti už věřit nepřestanu, budu věřit v zázraky, lásku, štěstí a budu věřit v celý vesmír... Co je moje prvíní přání v roce 2009?!? Třeba chci rozdávat lásku, otevírat lidem srdce, dát jim VÍRU, nebo spíš jim pomoci víru nalézt... Chci být taková, jako jsem vždy chtěla... jít do lesa, vidět lesní přátle, pak se taky učit a něčím být a je mi jedno, jestli to k něčemu bude, prostě chci udělat mé rodině radost a kdyžby si maminka přála, abych se učila alespoň trošku, pak jí to musím dokázat, aby i ona jednou zažila to štěstí v srdíčku... Chci být prostě světlo...

Je mi fuk, jeslti k něčemu je se učit, nebo není... je mi fuk, jestli bude v roce 2012 konec světa a když bude konec světa, pak právě chci být v těch posledních rokách se svými nejbližšími a rozdávat lásku a štěstí a chci jim dělat radost... Nemůžu žít s tím, že se na všechno vybodnu, protože bych si říkala, že bude konec světa a bylo by to k ničemu, to ne... Já nechci žít v obavách, co bude v tom roce, nechci žít ani svými chybami z minulosti, chci žít TEĎ...
Jen TEĎ má cenu, já nevím, co přesně bude zítra, nevím, co bude za tři minuty... chci se učit a něčím být nejen na duchovní stránce, chci být něčím i v tomhle "hmotném" světě, prostě moje rodina toho udělala pro mě hodně a já už bych mamku opustila, ještěže jsem poslechla své srdce... moje mamka pro mě udělala mnoho... asi nejvíc z celé rodiny... když jsem brečela, byla u mě a snažila se mě rozesmát, když jsem byla veselá, veselila se se mnou a teď přišel čas jí taky spnit přání... ona chce být na mě pyšná a já chci, aby byla...
Způsobila jsem jí jako malá tolik bolesti, když jsem utíkala za tátou... když mě viděla, jak na tátu volám a on tenkrát dělal, že nejsem, muselo jí to bolet možná ještě víc, než-li mě... Teď přišla řada na mě, být něčím, někým... mamka by mě určitě milovala i tak, i kdybych byla popelářem, ale musím jí dokázat, jak jí miluju i činy :)))

Prostě to zkrátím :))) na rok 2009 ,a na další roky, mám spoustu přání :))) a doufám, že se mi všechna taky hezky vyplní :))) a VY MY DRŽTE PALCE :))))

S láskou Vaše Lirka :-***

pozn.: Jen, co jsem to teď dopsala, vysvitlo sluníčko, což je pro mě krásné "znamení", že Ti nahoře jsou s mýma přáníma taky velice spokojení :))))


I VÁM PŘEJI VŠECHNY SPLNĚNÉ SNY A PŘÁNÍ A ABYSTE BYLI SPOKOJENÍ A PLNÍ LÁSKY ;))) ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2009 A NÁDHERNÉ SVÁTKY!!!!!!!!!!
(prosím hlasujte v anketě, k níž se dostanete, když kliknete na "Přidat komentář", děkuji :)) )

Na chvilku v nebi

13. prosince 2008 v 20:08 | Lirka :) |  Andělé - zážitky :)

To jsem se takhle jednou nudila doma (12.12.08) -díky tomu, že jsem OPĚT nemocná s krkem- byla jsem doma s Henym (pes) a byla jsem -jak jinak :DDD - na pc a napadlo mě uzdravit - PELI - a tak jsem si pustila nějakou tu meditační hudbu na youtube.com a Peligenii dala před sebe na stůl k pc... Zavřela jsem oči a že jdu na to... jenže jsem spíš usínala... takovej podivnej tranz a ruce se mi zavírali... prd oni samy!!! NĚDO MI PROSTĚ ZAVŘEL RUCE!!! Pokaždé, když jsem je otevřela, svrběly mě a zavřeli se skoro do pěsti...

Říkám si pak, že to je divný, tak mou chytrou hlavinku napadlo, že bych mohla zkusit automatické kreslení s anděli, kdyby mi něco chtěli... Tak jsem dala píseň od znovu, vzala desky na kytaru jako podložku, pak bílej papír a červenou tužku, jinou jsem v té rychlosti nenašla...

Sednu na židli, natáhnu nohy a zavřu oči... ruce mě svrběli, ale nic jiného, jen akorát jsem zase upadala do tranzu :DDDD, asi při polovině písně, kterou jsem -když skončila- dala zase znovu, jsem toho nechala a dala píseň od znova, vzala deku složenou do celkem úhledného obdelníku, dala ji na zem jako polštář a lehla jsem si...

Ty jo, pak jsem je cítila, jak jsou andílci u mě... Jeden u hrudníku, druhej u pravé nohy a třetí mě něco dělal s prstama na noze :DDDD, nevim, nechala jsem ho, ať si pohraje :DDD všichni byli tak veselí, až jsem byla taky... hrozně... šťastná...

Pak jsem zavřela oči, že si to užiju... najednou jsem se kdesi ocitla... vím, že jsem seděla a nademnou kousek bylo jakési červené okno, vypadalo to trochu jako sedět v jakémsi "raketoplánu", vím jen, že v tom okně -respektivě za ním- byli krásné hvězdy a z toho, že se pohybovaly jsem usoudila, že letíme... nevěděla jsem, co je to, nevěděla jsem, co to znamená, ale poprvé to bylo takové, jako když tam jsem... jako realita, prostě naprosto HMOTNÉ!!! Jen jsem slyšela hlas, jak říká "páááni!!!" , byl to můj hlas...

No a pak jsem jen tak koukala a užívala si toho pohledu na hvězdy... prostě červené "okýnko" a za nimi černo a třpitily se tam vzdááálené hvězdy...

Po chvilce jsem jim řekla, že když už takhle krásně můžu "vidět", pak že chci vidět to jejich nebe... No a šup, místo hvězd mraky... plula jsem mrakama... Říkám tiše, že tohle je moje představa, že každej si představuje nebe v mrakách a najednou šup!!!! TAK KRÁÁÁSNEJ POCIT!!!! Všude byly takové barevné "vlnky" všech barev!!! Takové vlnky a linuli se furt směrem doleva z mého pohledu, prostě stejným směrem a všimla jsem si, že tam vzádu za nimi daleko je nad nimi modro, taková "louka vlnek" všech barev a pak vzadu kousek modrého -"asi"- nebe...

Nad vlnkami něco "letělo", byla to taková koule obtočená na sobě různými barvami a měla něco jako křídla -to si nepamatuju přesně, ale něco takového- a pohybovala se stejným vodorovným směrem jako vlnky... Byla jsem tam na pár sekund a přesto tam bylo nádherně!!! Pak jsem se znovu ocitla u okna s hvězdami...

Nevím, asi jsem tam mohla zůstat jen chvilinku, ale bylo to úžasné!!! JÁ FAKT BYLA NA TĚCH MÍSTECH!!!! HMOTNĚ!!!! Víte, co to je?!? KRÁSA, fakt NÁDHERA!!!!!!!!!!!!!! Nedá se to slovy popsat... to bylo vůbec poprvé, co jsem takhle něco viděla... Andílci mě fakt udělali radost!!!! Pak jsem ale musela k mamce do práce na oběd :((( tak jsem se prostě zvednout musela... nastavila jsem si budík, že v půlu vstanu, ale tak se mi nechtělo!!! A nějaký sladký hlas mi řekl, že všechno bude tak jak má být, že budík zazvoní, až bude muset... A hle, jak to dořekl, zazvonil... vduchu jsem se usmála... ten hlas se mnou mluvil furt, nejsem si jistá, kdo to byl, ale myslím, že to on mě tam vzal- spolu s dalšími... na to krásné místo....

Těšim se na další "meditačku"!!!! :DDDDDDDDDDDD JSEM HAPPPY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :DDDDDDDD Už jenom ta myšlenka, kde jsem byla, ve mě-mne vyvolává NEKONEČNÉ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝ POCIT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vaše Lirka -jak jinak- než s otevřeným srdcem a láskou :DDDD :-**** :DDDDDDDD

!!! MYŠLENKY !!! VZBUĎTE SE!!!

12. prosince 2008 v 9:33 | Lirka :)


Tak ale tohle mě DĚSNĚ štve!!! Teď jsem se ale zase naštvala... a to že hodně naštvala! Je čas Vám něco říct, VŠEM, CO POCHYBUJÍ, NEVĚŘÍ, MAJÍ STRACH, apod. ! Tak poslouchejte, a to že POŘÁDNĚ!!!

Tohle prostě dál nejde, níčíte si budoucnost a ani o tom NEVÍTE!!! Mám jednu ZÁKLADNÍ otázku: CO VÁM TVOŘÍ BUDOUCNOST?!? Osud?!? Máte ho vepsaný v obličeji?!? Nebo v nějaké tajuplné knize?!? Prdyvody akorát!!! VÁŠ OSUD TVOŘÍ VAŠE MYŠLENKY!!! To Vy sami si tvoříte svoji budoucnost!!! KAŽDÁ SEBEMENŠÍ MYŠLENKA O TOM, JAK CO BUDE, VYŠLE ZÁKLADY VAŠÍ BUDOUCNOSTI!!!

Přece nemůžete být tak -s odpuštěním- pitomí a myslet si, že támhle někdo Vám určil, co bude!!! CO BY TO PAK BYLO ZA SVOBODNOU VŮLI?!??!? Samozřejmě, určitého cíle máte dosáhnout ve svém životě, ale jen VY SAMI SI VYBÍRÁTE, jestli tou cestou chcete jít a jak to všechno bude vypadat!!!

Ksakru nebuďte takoví jelita!!! Terezko, hlavně TY!!! Vím, je to TĚŽKÉ, ale musíš se naučit a KONEČNĚ pochopit, že záleží JEN NA TOBĚ, jak bude Tvůj budoucí život vypadat!!! VY VŠICHNI SI SVÝMI MYŠLENKAMI OVLIVŇUJETE SVŮJ BUDOUCÍ ŽIVOT!!!

Řeknu Vám TŘI ZÁKLADNÍ SLOVA:
VÍRA, LÁSKA, MYŠLENKY

VÍRA = je to na každým, víra dokáže věcí a spolu s myšlenkama je to naprosto NEJSILNĚJŠÍ VĚC!!!

LÁSKA = tak to snad všichni víme, že láska je strašně silná věc, pokud je vysílána ze srdce

MYŠLENKY = mnoho z vás si neuvědumuje, jakou sílu Vaše myšlenky mají!!! Je TĚŽKÉ tomu uvěřit, ale když budete myslet "pozitivně", budete myslet na svoji krásnou budoucnost, BUDETE SI PŘEDSTAVOVAT, že taková opravdu bude, pak taková OPRAVDU BUDE!!! ALE MUSÍTE VĚŘIT TOMU, ŽE ANO!!!

VÍRA + MYŠLENKY = NESKUTEČNĚ SILNÁ VĚC, člověk může být jedině šťastnej, že umí něco takového, jako je třeba zhmotnění svého přání a myšlenkami si měnit budoucnost!!!

Je to k neuvěření, já vím, ale JE TO PRAVDA!!! PROSÍM, TOHLE SI UVĚDOMTE!!! PŘEDSTAVUJTE SI VE SVÉ HLAVĚ, JAK KRÁSNĚ SE BUDETE V BUDOUCNU MÍT A ONO TO TAK BUDE!!! VÍRA, NADĚJE, LÁSKA, M-Y-Š-L-E-N-K-Y !!!!!!!!!

Není to tak těžké... něco Vám povím, člověk, co si bude pořád představovat, že se mu bude žít těžko a jak je to těžké, apod., PAK TO OPRAVDU TĚŽKÉ BUDE!!! Už nejen proto, ŽE SI TO PROSTĚ TAK PŘEDSTAVUJE A ŽE TOMU V-Ě-Ř-Í !!!!!

Když si budu říkat -třeba ve škole, mnoho "dětí" to tak dělá- že tohle a tamto nezvládnu a že tohle a tamto se přece nemůžu naučit, místo toho, abych se uklidnila, PAK TO NEZVLÁDNU A NENAUČIM SE TO!!!

Prosímvás!!! Brete NA VĚDOMÍ, že VAŠE MYŠLENKY VÁM TVOŘÍ ŽIVOT!!! VY SAMI SI TVOŘÍTE SVŮJ ŽIVOT!!!

Když se člověk chce zbavit strachu, STAČÍ SI TO ŘÍCT A PROSTĚ JÁ SE TOHO STRACHU ZBAVIM, DOKÁŽU TO A HOTOVO!!!

Víra je OHROMNĚ silná věc a k tomu ještě myšlenky a je to!!! Tak si ji NEKAŽTE zbytečným strachem z toho, co všechno by se mohlo stát!!! HLÍDEJTE SI SVÉ MYŠLENKY A VŠECHNY HNUSNÝ VĚCI ZAŽEŇTE!!! Neni to tak těžký!!! V-Í-R-U !!!!!!

Kdyby si tohle KAŽDEJ Z VÁS uvědomil, pak by se to na tom světě panečku žilo!!! LIDSKÁ MYSL je OHROMNĚ silná!!! Vaše přání, myšlenky, VŠE SE MŮŽE ZHMOTNIT!!! Když se zrodí Vaše myšlenka, hned po jejím vzniku už se vaše budoucnost tvoří!!!

PROSÍM, TOHLE SI UVĚDOMTE, JSTE TO JEN VY, KDO SI TVOŘÍ BUDOUCNOST!!!
VZBUĎTE SE!!! JE ČAS PŘEVZÍT KONEČNĚ NAD SEBOU KONTROLU!!!

Vasš Lirka s úsměvem a láskou :-*****

Dopis pro Ježíška :)))

11. prosince 2008 v 9:01 | Napsala a vymyslela Lirka :) |  Moje příběhy a básně =o)




Milý Ježíšku,

přines mi prosím, prosím, lásku. Zabal ji do zlatého papíru a pošli ji s cedulkou pro mě. Chtěl bych, aby byla barevná a všeobecně krásná. Také bych si moc přál, jestli by to mohla být ta pravá. Žádné další zklamání a žádné další výčitky. Ale jak poznám, jestli si mě, milý Ježíšku, nepodvedl?!? Co když jsi mne podvedl a já se opět zklamu?!? Co udělám pak?!? Nechci Tě, milý Ježíšku,

Lirka bláznila :DDDD

11. prosince 2008 v 8:03 | Lirka :) |  Moje příběhy a básně =o)
Nojo... musela jsem se vybásnit dřív, než bych bouchla :DDDD, nééé, psala jsem to tak, jak mě napadalo, tak se nebudu divit, když to nebudete chápat :DDDDD

-mimochodem -tady předchozí článek -zajímají mě VAŠE KOMENTÁŘE :)))




Dítě znovu ustalo v přemýšlení, tichá voda břehy mele, aneb co je to za podivná slova?!?
Znovu se musím snažit přijít na kloub věcem člověku záhadným a ukrytým v pevném bludišti otázek...

Co se skrývá za temnotou?!?
Co se skrývá za realitou?!? Co se skrývá ve mně?!?
Co se skrývá ve vás?!?
Co se se mnou děje?!? Co se děje se světem?!?

Jak kapka splynutá se světem se odpovědi ztratili v množství krátkých intervalů noci...
Kam všichni jdeme?!? Za světem?!?
Co je můj účel?!? Slyším jak odpovědi naříkají, že je neslyším... Volají... volají POMOC, TADY JSME!!!
Ale Lirka je jak hluchá, ochluchla jsem snad z každodenního života?!?

Zdáti se nemožné slyšeti výzvy v dnešní době,
přesto chodí po kamenném výčnělku všech vtipů dnešní společnosti...
Dívat se na mrazivé výčnělky krápníků a spalující pohled měsíce, kdy je ůplněk a je vidět mnoho bytostí ve světle měsíčním...

Dívat se na svět okolní a přitom nezblbnout zdáli se mnohému těžké, než-li cesta přes trním posetou louku... Dítěti nedává se za vinu, že vidí nemožné, ale lidé odsuzovat ho nemusí...
Nedívejte se na ostatní tak, jak nechcete aby se dívali oni na vás...

Plujte proti směru, pokud to bude přání Všeho srdce...
Nedívejte se na to, zda-li ostatní plují s Vámi, nebo zda-li Vám provrtávájí loďku s účelem zníčit Vaše sny... Mají strach... strach z toho, že si oni sami cestu svou nenaleznou...

Dívej se okolo sebe, neboť ve všem můžeš najíti ponaučení... Ve všem, ve všech... v čemkoliv si jen budeš přát...
Štěstí se bude držet s láskou za ruce a láska se bude držet za ruku se štěstím...
Zapomeň na rozum a podívej se... pořádně se podívej do hloubi své duše a přestaň ignorovat přání srdce...

Klidně pluj proti proudu, však se neboj, až ostatní uvidí pravdu, poplují s Tebou...

Vaše Lirka :-*********** :DDDDD :-*******

,,A tak se lev zamiloval do jehňátka..." aneb mučení citů...

11. prosince 2008 v 7:32 | Lirka :)

...Pomatené city, hlava, srdce z filmu Twilight...


Film Twilight se stává velmi oblíbený -hlavně pro teenagery. ... proč?!? Podle mě hlavně díky tomu, že to o teenagerech je... Tedy spíše o teenagerce Belle, která se zamiluje do upíra... Ale proč je tak film oblíbený?!? Podle mě díky tomu, že se v něm objevují prvky "normálního" života -první láska, sny, pohledy, apod. - ...



Jenže já jsem byla Twlightem přímo posednutá, to je tak, když se člověk umí dokonale vžít do knížky... těšila jsem se domů, až si zase kus přečtu, protože jsem to četla na pc, ve škole jsem myslela, jak to asi dopadne a reálný svět byl někde tam za mnou, pískal, volal a Lirka nic... fakt zezačátku stmívání a pak skoro dokonalé zatmění...



Teď mi ovšem -díky bohu za to- opět vysvitlo sluníčko a hurá, Lirka vstala... prožívala jsem to srdcem, tělem, vším... srdce jsem cítila všude po těle, hlavně v břiše, soucítila jsem s hrdinkou Bellou ažtak, že jsem se v druhé knížky této série rozbrečela u třetí kapitolky s názvem "Konec" - kdo četl, ví a kdo nečetl, toho asi napadne, co se přibližně v třetí kapitolce knihy "Nový měsíc" stane podle názvu dané kapitolky- ...



Musím uznat, že je krásné představovat si nádherné oči Edwarda Cullena, jeho nádherný "spalující"- jak to autorka popisuje- pohled, apod. , jenže není dobré to prožívat až tak moc... Není to dobré na duši, city, na nic, jelikož se odtrhnete od reálného světa čekajícího na Vás...

Musím uznat, Robbert Pattison ztvárnil upíra velice dobře, ale i tak, jeho oči jsou ve filmu udělané a graficky upravené tak, aby fakt vypadaly jako oči upíra -plné krve, ale i lásky- a jeho tvář a celý on nevyjímaje... Takže jen ztěží potkáte ledového kluka s upřenýma očima a krásnou sněhově bílou pletí, jak na Vás své oči upírá... Třeba nějací "upíři" jsou, ale nevím, zda-li by vypadali zrovna takhle...

Co tím vším chci říct?!? Že musíte žít dneškem, musíte žít TADY, v realitě, né minulostí, ani budoucností, ale dneškem, protože TEĎ je TEĎ a tato chvíle se nevrátí, takže přestaňte snít o tom, jak a kdy potkáte nějakého klučinu, který vypadá podobně jako Edward Cullen, nebo jakýkoli hrdina, který umí šplhat po stromech, zdech, či co umí lítat... Pravá podstata člověka je uvnitř, poklad člověka je uvnitř, nehledejte dokonalého napovrch, ale dokonalého zevnitř... co má "dokonalé" cítění, apod.



Tím nechci nějak zpochybňovat tento film, ale jen říkám, abyste se pokud možno drželi sebe, svých zážitků a toho, že žijete TEĎ a TADY...Myšlenky tvoří budoucnost...Vaši budoucnost... proto je tvořte tak, jak chcete žít...
Na závěř takový "citátek" z filmu Kungfu Panda: "Yesterday is history, tomorrow is mystery adn TODAY is GIFT..." či-li přeloženo do češtiny- Včerejšek je historie, zítřek záhada a DNEŠEK je DAR...

...TODAY IS GIFT...

Vaše Lirka s láskou a úsměvem na tváři :-******

Co jsem ztrácela?!? Našla jsem to?!?

6. prosince 2008 v 20:44 | Lirka :)

Pustťe si hudbu ;)))) a jedeme :)))))

Koukám tiše a smutně na modrý pytlík pověšený vysoko na stromě několik metrů před našimi panelákovými okny v druhém patře... Říkám si, co se stane, co se stalo a jestli pytlík se někdy rozhodne rozletět někam daleko za obzor... Visí tam totiž už několik měsíců... visí nehybně, nedotčeně a dívá se na svět z výšky, jakou mu strom poskytuje... Vypadá to jakoby strom nechtěl dopustit, aby ho pytlík opustil... třeba nechce být sám... opuštěný a chce mít někoho blízko u sebe...

Pamatuji si na dobu, kdy jsem se možná zamilovala... jeden chlapec z naší školy mě "okouzlil"... Nevím, co se mnou bylo, byla jsem... jiná... Možná jsem stejně jako strom už nechtěla být sama... ale já nejsem sama, necítím se sama, tak to je důvod, proč to nechápu... tedy vlastně proč jsem to nechápala...

Bylo to... zvláštní... zamilovanost... asi jsem už zapomněla, co je to zamilovat se... Ono... víte... láska "Boží" a láska lidská je vcelku o něco rozdílná... ta lidská nenabízí tolik... tím však nechci tu lidskou nějak zahanbovat, to ne ... ale je to rozdíl... ale zpět k věci, prostě jsem byla jiná, zmatená, do školy jsem chodila hlavně kvůli onomu chlapci a když se na mě smál a řekl mi ahoj, cítila jsem se... jinak, šťastná, ale jinak... bylo to celé zvláštní, jenže bylo to zvláštní hlavně proto, že jsem něco ztrácela a to něco jsem ztratit nechtěla, i přesto, že jsem nevěděla, co to něco je... No není to zvláštní?!?

Ztrácet věc, o které vlastně nevíte, co je to za věc a přesto ji nechcete ztratit?!? Z toho jsem byla vyděšená a moc dobře jsem věděla, že když se rozhodnu být s ním, tak tu věc nadobro ztratim... jenže co to bylo za věc?!? Co jsem se bála ztratit?!? Proč jsem nemohla být s ním a přitom neztratit tu věc?!? Tohle jsem si dlouho pokládala za otázky... byla jsem zmatená, vyděšená a cítila jsem, že tu věc ztrácim, andělé mlčeli, já mlčela... bylo to složité... Ať jsem přemýšlela jak chtěla, nemohla jsem na to přijít, bylo to bolestivé, zdrcující... je hrozný pocit něco ztácet a nevědět co...

Vduchu jsem si dávala dvě varianty, ovšem obě moc těžké... Varianta za a) být s tím chlapcem a nechat tu věc, ať se ztratí... Jenže tahle varianta mě trápila, proto tu byla varianta za b) nechat onoho chlapce a doufat, že už není pozdě a že snad přijdu na to, co jsem se bála, že ztratim... Co byste dělali Vy?!? Proco byste se rozhodli?!?

Bylo to velmi těžké dilema... byla jsem fakt hodně zmatená, nevěděla, co si počít sama se sebou... Nebyl, kdo by mi mohl pomoci, ikdyž jsem to od některých osob -spíš od jedné- vyžadovala a za to se Ti lásko omlouvám... ano Laigo, TOBĚ se omlouvám... Musela jsem si pomoct sama... nechci, abyste někdy zažili ten pocit, kdy se musíte tvářit jakože nic, ale přesto vás trápí spoustu věcí... Přemýšlela jsem a stále nic... po všem, co se stalo, jsem se rozhodla pro variantu B ... Ale odpověď nikde... byla jsem... divná... cítila jsem se divně... a přesto jsem chtěla znát odpověď...

CO JSEM KSAKRU ZTRÁCELA?!? Andělé mlčeli... možná to bylo tím, že já taky mlčela a dusila se se svými pocity sama... v prázdnu... seděla jsem v temném rohu a mlčky přemýšlela... napadalo mne spoustu variant... není to sen?!? Je to možné?!? Nehrabe mi?!? Co když jsem si to všechno vymyslela?!? Ale sen to nebyl... na sen to bylo moc kruté... hluboké a šíleně živé...

Odpověď přišla včera... na procházce s Henym -pro ty co nevědí, je to můj pejsek -HENY- :) - no a odpověď přišla... nečekaně... prodrala se skrze myšlenky, vtírala se do mého vědomí i svědomí... asi přišla správná doba, abych se konečně dozvěděla, co se se mnou stalo... Odpověď byla tak zdrcující, že se mi vehnaly slzy do očí... Ztrácela jsem VÍRU!!! Já... kvůli pobláznění jsem se málem ztratila... bolelo to, bylo to zneklidňující zjištění, že kvůli poblouznění jsem se vzdala toho, co jsem tak dlouho hledala... Nejspíš jsem dotyčného neměla tak moc ráda, nebo to bylo prostě tím, že moc lidí mne nedokáže pochopit a já bych se toho vzdala... ale co to říkám?!? Já se NEMŮŽU vzdát něčeho, co se pro mne stalo takřka smyslem života!!!

Co to bylo?!? Ptám se tiše... proč se to stalo?!? Prý životní zkoušky...

Co z toho všeho plyne?!? Že jsem si měla uvědomit, že nemůžu být s někým a přitom se vzdát... možná obavy, strach, že mě dotyčný nejspíše nepochopí, co je moje víra, že se mi vysměje do očí, chladně se podívá na mě jak na blázna... Tak jakoby se na mě podívala moje rodina, kdyby tohle všechno věděla... je zdrcující žít se svou pravdou a vaší nejbližší o tom nemají ani páru... Ale bohužel "strach" z toho, že by mne nepochopili... možná se bojim hlavně toho, že by se ode mne odvrátili a to samé byl případ mého "poblouznění"... ztrácela jsem se, ztrácela jsem sebe, ztrácela jsem to, co jsem byla, na čem sem si stála a to všechno jenom proto, že se moje duše vzdávala něčeho jen proto, abych mohla být s ním...

Tohle se nesmí opakovat, nikdy... Byla jsem... jak bez duše... víra ze mne odcházela jak když se pára vypařuje znad hrnce... unikala a unikala a já si nebyla schopná uvědomit, co se ze mne ztrácí...

Byla to další etapa k mému postupu... hned poté jsem svou duši chytla a už ji nepustím, svou víru jsem do ní vytetovala a zase se o něco lépe poznala, poznala jsem zase o něco lépe své schopnosti... přišila jsem si k sobě svou duši pevnou andělskou nití, která se nepřetrhne... nesmí se přetrhnout, neboť ji budu střežit jako poklad... není duše to nejcennější, co máme?!? A hned za ní se se svým mečem jako ochránce stojící vedle své vyvolené staví víra... Neotesaná, ozbrojená, připravená střežit svůj poklad tak jak je to v pohádkách...

Mohu jen tiše doufat, že se tohle již nestane, nemůžu ztratit sebe, nemůžu ztratit poklad, ani jeho věrného ochránce čekající, aby mohl otevřít zase o něco vřeleji svou jemnou náruč andělskou... není ještě všechno v pořádku, musím se ještě uklidnit, ujistit se, že se nit opravdu nepřetrhne, že se naopak bude stále zpevňovat... Bude jednou pevná a silná, ale než-li se o tom přesvědčím, postavím se vedle toho jemného rytíře s odvahou a budu vyčkávat, co by zase můj poklad a rytíře chtělo omezovat, nebo dokonce zničit...

Přejte mi všechno dobré, neboť postavit se svému osudu, nepříteli, tzv. "temné straně" může být někdy horší, ale věřte, nejhorší je ztrácet sám/-u sebe a svou duši, svou víru a teprve poté si uvědomit, jak moc je důležité nespouštět to z očí, nenechat se nikým a ničím vyvézt...

Držte se sebe, neboť nejhorší co můžete udělat, je ztratit se z očí... Není nic, co by mne již zastavilo v cestě víry a lásky... Není nic, co by mne ohrozilo, neboť jsem se důsledně "obrnila" na všechna svá příkoří a znovu jsem to já... znovu jsem zde a stojím před vámi s láskou a vírou... Nyní už se nezradiím...

S láskou a vírou vaše Lira :-***