Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Březen 2009

...Running away...

22. března 2009 v 20:57 | Lira ;)

Jednou to přijít muselo... jednou... a aniž by si člověk uvědomil, je to tady... to "jednou" už přišlo...

Včera přišlo... přišlo a zaklepalo na mě... a dneska taky... NECHCI si to připustit, ale je konec... konec mezi nim a mnou... Pořád si NECHCI přiznat, že je to MŮJ OSUD... jemněhmotní... a né "pozemská láska", ale láska MNOHEM VĚTŠÍ...

Včera jsem dostla jeden ze svých "záchvatů ega", či-li... lehce řečeno, brečela jsem... pro něj... pro mě... pro nás...

Je to moc živá rána... navíc procházet se po jeho domě s myšlenkou na něj (nebyl tam, je to prostě osud) mě pak přinutilo k pláči... Dneska ve mě zase převládlo ego a šla jsem k nim, ikdyž vím, jak strašně mi to ubližuje... nakonec se mi nikdo neozýval, tak jsem šla na Ostrov (něco jako náš park) a smutně jsem se v dešti houpala na houpačce (poslouchala jsem - TUTO - píseň) a dívala se chvílemi na písečnou zem a chvílemi na zamračené nebe... Nebe brečelo se mnou... RUNNING AWAY...

Ae vraťme se ke včerejšku... bylo asi sedm-osm hodin večer... Poslouchala jsem tu píseň, co dnes na Ostrově... slzy mi tekly docela samy... prostě moje "stinnější" část-ego... A najednou mě napadlo najít si na youtube.cz "I belive you"... prostě "samo od sebe"... a našla jsem - TUHLE - a ta píseň mě odrovnala... protože CELÁ promlouvá ke mě...

Jestli si říkáte větu:,, že by andělé??!" tak máte NAPROTOU PRAVDU!!! Jistěže, nenechali mě v tom, ale tohle je poprvé, co mě nějaká píseň dostala až takhle moc... aby byla TAK MOC PRAVDIVÁ, TAK MOC DŮVĚRNÁ, aby KAŽDÉ slovo, NAPROSTO KAŽDÉ bylo URČENO mé situaci...

A tak jsem se dneska rozloučila s ním, s jeho existencí a mou touhou jít za ním... písní RUNNING AWAY... Je mi naprosto jasné, že když jsem ho neviděla TAK DLOUHO -a říkala jsem si, že to nechám na "vyšších", jestli je to NÁŠ osud, ať se sejdeme- tak to NENÍ náš osud...

... RUNNING AWAY...

s láskou Lirka ;)

dodatek: Jsem POŘÁD optimista, jen EGO si OBČAS nedá říct ;)
a podívejte se na mé min. články :) - TADY - a - TADY -, jinak je to pod článkem, mé poslední články ;)

,,A jak se mají andělé??!" BOŽSKY :D

20. března 2009 v 22:31 | Lira ;) a Inkan :D |  Andělé - zážitky :)





Další den je za námi. Na dnešek jsem se vyspala naprosto úžasně ;) dala jsem si totiž pod polštář své znovunalezené poklady ;) a celou noc u mě "spal" (spíše byl se mnou :D ) Inkan, takže mi bylo výtečně ;)


Povim vám naše úžasné noční toulky :) s Inkanem hlavně :) jsme prostě NEJ NEJ NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ :D tohle bude psáno skrze obrazy, které mi Inkan bude posílat ;) tak to berte s rezervou ;) hezké čtení! :)

Okolo jedenácté jsem šla celá unavená, vyčerpaná do postele. Lehla jsem si a V TU RÁNU USNULA (u mě je to nevídaný stav, protože já měla vždycky tendenci aspoň půl hodiny přemejšlet o svých stavech, ale poslední dobou si zvykám ;) ). No a pak se nade mě sklonil Inkan a vzal mě za ruku (v astrále) a -teď se omlouvám za ten výraz- doslova mne "vytáhl" z těla. Usmívala jsem se na něj vesele, měla jsem delší vlasy (zbarvené, je to vždycky trošku jinak) a pak jsme tam stáli uprostřed pokoje nad mou postelí a dívali jsme se navzájem sobě do očí ;) zajímavé je, že bylo světlo (jako ve dne, zase astrál).

Pak mě vzal za ruku a letěli jsme voknem ven (proletěli jsme skrz). Všude byla tma a svítily hvězdičky :) a lampy :) :D úžasný :D pak jsme se najednou ocitli na paneláku a já vzhlédla ke hvězdám. ,,Chtěla bys letět??!" usmál se na mě Inkan a vmžiku mě držel za ruku a letěli jsme ve vesmíru :D (letěli jsme tak, jak je to v Petrovi Panovi, kde Vendy drží Péťu za ruku a letěj :D ). Vesmír se nedá slovy popsat ;) bylo to tak jiné :) ...

Pak jsme byli někde na jakési planetě, kde byla všude samá zeleň :) no úža, najednou jsem měla bílou košily :) a okolo mě foukal teplý, letní vítr a Inkan stál naproti mě a svýma modrýma očkama se na mě díval :) Bylo tam slyšel moře, vodopády, dokonale modré nebe... :)

Pak Inkan zvážněl. Živě jsme si začali povídat o tom, o čem je - TENTO - článek :) a dostali jsme se k tomu, že nemá cenu se bát a Inkan mě pohladil po tváři. Z jeho dlaně vycházelo čisté, energetické světlo a mě bylo lépe jak jindy :)

Pak Inkan se podíval na slunce nad námi (zprvu jsem viděla hodinky na jeho pravé ruce, což je kravina :D ) a řekl, že už je moc hodin (ve smyslu, že už je moc pozdě a měli bychom jít) tak jsme se chytli za ruce a vypluli nahoru vesmírem a já se pořád ohlížela :) a z té zeleně na mě mávali nějaké bytosti :D úžasné :D

Poté jsem se ocitla znovu v pokoji (který byl pro změnu tmavý, jako doopravdy v noci je, jen světla z venku trošku prosvicují skrze žaluzie). Inkan mě vzal za ruku, položil si ji na svou hruď a svou ruku položil na mou, přesněji řečeno na moje srdce. Řekl, ať jednám s láskou, že bude se mnou, že mě miluje, apod. :) propojoval svou lásku s mojí a okolo nás vznikaly proudy nádherné bílé a narůžovělé energie :) . Pak jsem se vrátila -opět se hluboce omlouvám za "tupý "výraz slov- do svého těla :D

No a probudila se v 6:30h (teda maminka mě probudila) a ani padající sníh mi nezazil náladu ;) . Ale teď jsem nějaká unavená, tak se omlouvám :) jdu chrnět, zítra mě čeká "zajimavý" den :) ale to se zmákne, nejsem NIKDY sama :D

s láskou Inkan a Lirka ;)

dodatek dne: "Jak se mají andělé??!" Božsky, i když Inkan mi říká, že je to někdy (po česku :D) "na palici" :D :) i takhle někdy vypadají rozhovory po icq :D takže dobrou noc a krásnou sobotu (jarní den- ikdyž PRÝ byl dneska okolo "PRAVÉHO POLEDNE" (pro nevzdělance okolo 12:00h :D ) přeji ;) a PRÝ si nemáte zapomenout přečíst můj (vzkazuje Inkan ;) ) - MINULÝ ČLÁNEK -

eLko a Íčko ;) (L. a I. ) :D

Listen to YOUR HEART ;)))

19. března 2009 v 21:19 | Lira ;) |  Vnímaní jemné hmoty (minulé životy, atp.) :)



Mám přání. Jedno velké přání. Aby lidé viděli, kolik světla v nich doopravdy dřímá. Aby ho rozsvítili. Aby se přestali bát, aby přestali hromadně myslet na pohromy světa a tím se vyhli válkám. Aby pochopili, kolik síly je v nich. Kolik toho mohou vykonat.

,,Jste těmi nejsilnějšími tvory, kteří se kdy zrodili. Probuďte své smysly, nebojte se. Přestaňte poslouchat své ego. Podívejte se do sebe! Tolik světla a krásy ve Vás je! Nebuďte zaslepeni penězmi, válkami, neštěstím. které si přivoláváte, aniž byste to věděli. Vždyť stačí tak málo! Stačí zavolat nás! SPOLU BYCHOM TO ZVLÁDLI! Přestaňte pochybovat o své síle, přestaňte nenávidět jeden druhého! Sněte! ŽIJTE! Vysněte si SVŮJ NÁDHERNÝ ŽIVOT! Vždyť jste tady proto, abyste se něčemu naučili! Šli jste se sem se svým cílem! Nesmíte jej promrhat zbytečným trápením své duše! Země Vás zde přijala jako hosta! Nechovejte se proto, jakoby Vám to tu patřilo! Proč neposloucháte své srdce??! Vždyť to je tak čisté! Vaše duše září! Tam někde uvnitř je ten pravý poklad, co se snaží na sebe upozornit, ale mnozí z Vás ho přehlížejí! Nebojte se, NIKDY NEJSTE SAMI!!!"
s věčnou, všeobjímající láskou
Inkan

Ovšem, PŘESTAŇTE SE BÁT! Tolik krásy kolem a Vy ji níčíte svým odhazováním odpadků a špatným myšlením... Jelikož jsme tu všichni na návštěvě, tak bychom se podle toho měli chovat... přijmula nás s otevřenou náručí a my po ní dupeme a níčíme jí. Zbraněmi. Odpadky. Místo toho, abychom byli vděční, s jakou láskou nás přijmula, abychom se o ni starali, abychom si zde mohli splnit své cíle. Tak se PROSÍM zamyslete nad těmito slovy. Čas na NIKOHO nečeká.

Teď něco o tom, co se v poslední době děje. Někdo, či něco ze mě dost silně vysává energii. Jsem dost unavená a skoro na dně sil. Skoro odevšad slyším, že bude konec světa. Nevěřím. PROČ??! Protože to tak necítím, řídím se sama sebou a necítím pohromy. Snažím se všem vysvětlit, že když budou hromadně myslet na velké pohromy, tak to tak bude. Stane se to. Vy chcete války??! Chcete zmařit DALŠÍ nevinné životy??! Já tedy ne a proto si teď VEŘEJNĚ ZAKAZUJI myšlenky o konci světa. O pohromách.

Začíná být jaro. Krásné, rozkvetlé jaro, kdy všechno kvete. A mnozí z Vás celé dny přemýšlejí nad tím, jak to bude. PROČ přemýšlet nadtím, co ještě ještě (plně) nezačalo??! Až to přijde, postavím se tomu, zatím ale, CHCI ŽÍT. CHCI SE UČIT (všeobecně) .

Už mě vyčerpává, že všude se dočítám o roku 2012. Proboha. Mě to šíleně vyčerpává.

Budu poslouchat jenom sebe a své jemněhmotné. Všude, ve VŠECH písničkách, filmech, Vám dávají jasná poselství. LISTEN TO YOUR HEART. Už jsem na to přišla mnohokrát. "When if you will listen your heart, everything will be allright..." ... ???! Co to ZNAMENÁ??! Kdo jste ještě NIKDY, NIKDE neslyšel tuto větu???! Pak jste jedině hluchý, nebo posloucháte "emo" :DDD né, pardon, omlouvám se :) upřímně :) . Vždycky, když jsou nějaké smutné, i veselé události, člověk často ve větě použije slovo "srdce" (Mám zlomené srdce-ten horší případ- nebo -moje srdce jásá- ) je to inkstinkt, aniž by člověk věděl, podvědomě ví AŽ MOC DOBŘE ;)

Jsou to PRAVÁ POSELSTVÍ plná lásky. Říkám (překlad) : ,,Budeš-li posloucht SVÉ SRDCE, VŠECHNO BUDE DOBRÉ..." no, teď mi povězte, který jelito na to ještě nepřišlo...

Už nemám síly utěšovat lidi, že ať věří sobě a né kecům, které jsou plné strachu a poplašných informací, které straší. Pokud Vás někdo děsí a Vy se bojíte a on Vám říká, že je vyslancem SVĚTLA, jak teda může lidi strašit??! PROČ??! Copak Bůh chce děsit lidi??! On, který je tou NEJVĚTŠÍ láskou, z které jsme i my stvořeni??! Jestli ano, tak pak mě omluvte, musím na jednání, protože jsem prezident České republiky... :DDD

Ne, já vim, tohle není VŮBEC vtipné. Ale prostě už mi to leze všema otvorama. Upřímně, HROZIVĚ MĚ TO VYTIŽUJE. Chci se soustředit na svůj vývoj (konečně) a pak přijdou nějací tací "strašáci" a já jsem (skoro) na dně sil. Už tady u toho pc úplně usínám. Celej den jsem jak blůma, venku je mi zima, moje tělo oslabený a všechno na pokraji sil.

Chci pomáhat, ale někteří mají klapky na uších a očích a neslyší a nevidí. Co pak s nimi mám dělat??! Přiznávám, že moc toho pak neudělám. Ještě párkrát zopakuju to samé -samozřejmě mírně a s láskou, nějaké škodolibé, přesvědčovací energie jsou na dvě věci- a když neposlechne i tak (což se mi zatím nestalo, vždycky jsem skončila u bodu dvě:"zopakuj a zmiz, ono to snad jednou udělá v hlavičce cvak" , viď Kelly ;))) ) tak prostě mizim, odpustim, snažím se nerozčilovat -někdy je to opravdu složité, protože jsem tvrdohlavý Beran(-idlo) - a prostě popřeju krásný den a čauvec :)

Zní to hnusně, ale nemůžu přemlouvat někoho, kdo "neslyší" a "nevidí" :) ale jak říkám, zatím se mi nestalo, že by to u někoho nešlo. U jedné dívčiny, která teď opravdu "upadla" se mi to nepovedlo, protože hned u první věty jsem si byla jistá, že tady na to neni čas, že ta si tím prostě MUSÍ projít... A já nemůžu zasahovat do cizích cest. Já se jen snažím rozsvěcet srdíčka a Božskou jiskřičku v nás VŠECH ukrytou blízko srdíčka :)

Tak se NEBOJTE!!! Vždyť jste tak blízko!!!

s láskou a přáním krásného dne
Vaše Lirka :)))




Twilight songs

12. března 2009 v 18:01 | Lira ;) |  Moje VIDEA =o)






"Say it... alone... say it!..."
"Vampire..."
"Are you afraid????!"
"No..."


"I always love you..."
"You are my life now..."
"Never..."
"Bella!!!"
"Edward!!!"
"I love you forever"

Nová Lirka, nový krok, tak držte palce!!!

2. března 2009 v 20:33 | Lira ;)






Dneska jsem byla u kadeřníka, zásadní změna mého života,
NOVÝ ŽIVOTE, VÍTEJ!!!




Létat nebo padat?

1. března 2009 v 10:35 | Lirka :) ;) |  Andělé - zážitky :)

K tomuto článku si pusťte prosím - TUHLE- hudbu :) je to pak řekla bych více... "efektivnější", alespoň já to tak cítím :) ;) ale nejlepší je Josh Groban, ale nějaké pěkné video jsem nenašla, jenom mám stáhnutou mp3 (You raise me up) :)




Stát na rozhraní mezi láskou a sílou,
ocitnout se nad propastí a rozhodnout se, jestli letět, nebo spadnout...
Co byste si vybrali Vy?
Já letět, nechci padat, ale chci se učit létat...

Někdy je moc těžké udržet se ve vzduchu, ale přeci to jde...
Létat je přeci mnohem krásnější, než-li padat...
Často jsem teď létala, ale často také padala,
ač jsem nechtěla a snažila se vzlétnout, mnohokrát se to nepovedlo...

Padat umí každý, na tom není nic složitého,
člověk nemusí nic dělat a všechno to nechá na té výšce a na dopadu...
Ale létat, to se musí naučit,
nebo ne?

Teď zrovna létám, v tuhle chvíli se vznáším vysoko nad pastvinami,
vysoko nad každodenními "problémy"...
Létím a vítr si pohrává s mými vlasy a pomáhá mi udržet se ve vzduchu...
Létám...

Občas se zastavím a slétnu dolů,
podívat se do lesa, rozveselit různé bytosti a pak zase vzlétnu nad tu úžasnou krajinu
a podívám se zvrchu, jestli někdo nepotřebuje mou pomoc,
když ano, slétnu a přinejmenším tu bytost obejmu a vyšlu jí lásku...

Ale bohužel, jsou chvíle, kdy padám do temnoty a nevidím už tu krásu kolem,
ale jenom temnotu, strach a samotu...
padám a po tvářích se mi linou slzy
a tiše do té tmy říkám, proč jsou na světě takovéto chvíle...

Včera jsem skoro spadla na samé dno,
ale ONI mě zachránili,
jako vždy, když potřebuji pomoc,
jsou tu ONI...

KDO? Říkáte si?
No přeci andělé, víly, i někteří lidé, kteří umí světlo v sobě rozzářit...
Včera to byl Inkan... podíval se mi do očí...
a řekl:"chceš spadnout? Pojď ke mně dítě Boží..."
a obejmul mě...

V tu chvíli jsem se s ním zastavila a dál jsem nepadala,
díval se mi do očí a láskyplně se usmíval...
Jak se tak díval, řekl:"podívej se kolem a změň to... pomůžu Ti"
podívala jsem se a zprvu se té tmy lekla...

Podívala jsem se tedy zpět na něj
a on mi zase dodal lásku a zahnal strach...
Chytl mě za ruku a slétl vedle mě...
Usmál se na mě a podíval se se mnou do té tmy...

Nastavil před sebe dlaň a foukl...
jemný, zlatý prášek se mu z dlaně přenesl do té temnoty a ta temnota už nebyla tak temná...
Znovu se na mě usmál, usmála jsem se taky
a on řekl:"tak to zkus taky, dokážeš to..."

Nějak jsem se k tomu neměla,
tak se postavil za mě, vzal mou dlaň a zdvihl ji před moje ústa
,,foukni, Lirko, neboj se a foukni..."
a tak jsem zlehka foukla...

Z dlaně se mi svezl také zlatavý prášek a z temnoty pomalu
vystupovala krajina...
Podívala jsem se s úžasem na Inkana do jeho studánkových očí a on se usmál...
,,Jsi prostě dítě Boží, děvče moje..." řekl a pokýval hlavou na náznak, ať pokračuju...

A tak jsme se společnými silami zbavili temnoty...
pak jsme spolu letěli do výšin a prohlíželi si naši úžasnou krajinu,
kterou jsme spolu stvořili...
SPOLU

Pro některé možná jako z pohádky,
pro některé skutečnost...
Pro mě je to oboje...
Je to jako pohádka, ale zároveň také skutečnost, že NIKDY NEJSME SAMI...

NIKDY, ani v těch nejtěžších chvílích...
vždy je tu někdo, kdo nám pomůže, když budeme chtít a dáme k tomu svolení...
Stačí na to tři věci:
CHTÍT ZE SRDCE, VĚŘIT A NEMÍT STRACH

Nebojte se, když jste opuštění a padáte,
tak se nebojte zavolat do té temnoty o pomoc,
temnota zmizí, Vy přestanete padat a uvědomíte si,
že LÁSKA je VŠUDE...

S láskou Vaše Lirka :))))