Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Září 2009

Pomoc vždycky přijde... VŽDYCKY =o) (1.)

28. září 2009 v 0:04 | Lirka a Inkan =o) |  Andělé - zážitky :)


Ahoj =o)

Vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou špatně zabočila (ale teď jsem zase zpět), tak jsem zanevřela (spolu se vším, co jsem kdy milovala) i na tento blog =o)

omlouvám se

Určitě všichni čekáte, že teď začnu s článkem, co jsem slíbila, že přepíši. Ale nebude to tak. Chci teď začít tím, že poděkuju těm, kteří mi moc pomohli. Budou to samozřejmě andělé, všichni jemnohmotní, a hlavně Inkan, neboť ten mě vždycky podrží, i když o to (vědomě) nechci. Mluví na mě, i když ho od sebe odhánim (což se právě tuhle nepříjemnou dobu dělo).

Takhle se poznají přátelé. Takhle se pozná, kdo je při vás a kdo vás má rád =o)

A bude to má druhá polovička, Laigo, neboť ta je se mnou pořád. A já s ní...

A PŘEJI JI (ještě jednou) VŠECHNO NEJLEPŠÍ KE SVÁTKU!!!

Pak bych ráda poděkovala své rodině. Obzvlášť pak mamce, za její lásku, která mi dává sílu. Bratrovi Danielovi, který mi pomáhá, i když někdy remcá =oD a Vláďovi, který mi moc pomáhá, ale to zase remcám já =oD

Vím, že rodina se tu neoctne, a kdyby jo, tak leda náhodně =o) ale vysílám své láskyplné myšlenky Vesmíru. Vysílám je jim =o) a nejen tím jim děkuji =o)

Pak chci poděkovat Terezce, mojí Ariel, že je opravdu kamarádka a přirostla mi k srdci =o) Lence a Monice, které mi také pomáhají (i když třeba nevědomě) =o) a spolužákům obecně =o)

A protože jsem vám slíbila, že sem dám nějaké své zážitky, tak tady nějaké napíši. Budou většinou s Inkanem. A budou to takové (pro mě důležité) -řekněme- 'odstavce' =o)

Prosím, poslouchejte u toho hudbu, kterou jsem dala do videa já =o) jakožto hudbu ke své povídce, kterou najdete - ZDE - .

(Povídka je o lásce a síle =o) a taky o tom, jak by se k vám ostatní mohli zachovajt, když se něčím lišíte =o) Ze začátku je to drastické, ale později to bude zajimavé =o) a je to moje úplně první velká povídka, tak buďte zdrženliví, pokud ji chcete číst =o) )

Každopádně hudbu si teď pusťte k následujícím slovům =o)

Děkuji =o) a přeji příjemnou zábavu =o)



1.
,,Inkane..."

Tohle se stalo před prázdninami (09). Křičela jsem na mamku, že se odtěhuji. Nechápala jsem, že mi mamka chtěla pomoci, ale jenom jsem si z toho vzala to, že mě tady asi nechce, a že bude lepší odejít. A ona se taky naštvala, když jsem na ní křičela.
Tak mi řekla, ať si jdu kam chci.
Jely jsme na Janeček k prarodičům, a já v autě prohlásila, že se odtěhuji na Janeček.
V břiše jsem cítila, že to není ta správná cesta, ale místo toho, abych se mamce omluvila, (jsem beran, bylo pro mě vždycky trošku těžší se omlouvat, díky mé tvrdohlavosti, že by se měl omluvit ten druhý. Teď je to všechno jinak, ale stejně se občas zaseknu, než řeknu to slůvko 'promiň') jsem lhala sama sobě.
,,Ale... bude mi líp..." a přesto jsem tušila, že nebude. Že když se odstěhuji, udělám chybu.
Mamka řekla, že mě nechce u babičky a dědy vidět. Že prarodiče jsou staří, a že tamto, a tamto. Byla naštvaná, ale hlavně zklamaná, jelikož jsem já byla taková.
Chtěla jsem napsat tátovi, že je zle. Ale něco mi bránilo mu napsat, že nemám kam jít, a tím mu zdělit, že jedině k němu.
Bránili mi jemněhmotní, a já sama.

Seděla jsem na židli, ve svém pokoji u babičky, a přemýšlela, držíc v ruce mobil.

Mám mu to napsat? Ale... ach bože...

Odmítala jsem přiznat si chybu. Odmítala jsem poslouchat Inkana. Zazdila jsem mezi námi veškerou komunikaci, přesto ale on si cestu našel. Tak jako vždy =o) .
Začala jsem ho přemlouvat, že dělám správnou věc.

Inkane, vždyť takhle to být má, ne?

Místo toho jsem ale neslyšela žádnou odpověď. Nic. Jenom mi po těle přejel mráz, a nepříjemný pocit v břiše zesílil. Cítila jsem, jak ke mě Inkan promlouvá (to zesíení toho pocitu), a že ho neslyším jenom proto, protože jsem zazdila naši komunikaci, a hlavně proto, že jsem nechtěla slyšet nic jiného, než-li souhlas. A ten mi on dát nemohl, když to, co jsem chtěla, aby pravda byla, (že je dobré se odstěhovat) pravda nebyla.

Bylo to strašné ho neslyšet, a tak prostě moje 'barikáda' povolila.
Stále jsem seděla na židli a dívala se před sebe.

Lirko...
Ach ta tvoje tvrdohlavost.

Slyšela jsem jeho nádherný hlas, a věděla, že mluví pravdu. Mé ego se postavilo na odpor, a nepříjmený pocit se znásobil, ale já poslouchala dál.

,,Inkane..."
,,Co mám dělat... ??!"

Byla jsem zoufalá, protože se zdálo, že maminka to brala vážně. Tak vážně, jako předtím já. Ale ona od svého utvrzení -narozdíl ode mne, když 'vychladnu'- neodstupuje.

,,Děvče moje. Teď nic nedělej,
neříkej, a nech to na mě.
Chovej se, jako by se nic nestalo.
Chovej se jako Lirka."


pokračování je - ZDE - =o)

Pozdržení ;o)

8. září 2009 v 19:54 | Lirušák Salátovec =oP


NEJDE MI E-MAIL: MILOSLAVA.B@GMAIL.COM, DÁLE MI NEJDE MANSVET1101@SEZNAM.CZ

A ANI ICQ...

takže v rámci možností jsem si udělala nový e-mail:

miloslava.bemova@gmail.com

jedině tam mi můžete napsat...

budu tam i na chatu...

(nebo na faceku jako Lirka Light)



Abyste věděli, nesmazala jsem minulý článek, ale chci ho přepsat, protože jsem to tam špatně napsala a vysvětlila... měla jsem dát na Inkana a promyslet to ;o) takže promyšlené to mám, teď to hodit na papír a bude to ;o)

Ovšem jestli chcete???

Nekteří z Vás to totiž nepochopili nejlépe, ale to byla moje chyba, protože jsem to nepopsala dostatečně srozumitelně ;o)

A tak to přepíšu z hlavy na papír a pak z papíru do pc a sem ;o)



Dobře??? Budu se snažit ;o)




Mějte se krásně a užívejte poslední zbytky sluníčka ;o)

s LÁSKOU Vaše L.