Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Prosinec 2009

Všechno nejlepší!

26. prosince 2009 v 21:34 | Lirka |  Moje přání a poděkování

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Vím, že již je po Štědrém dnu, a omlouvám se, že jsem Vám článek (tento)
nestihla napsat dříve, ale bylo toho moc. Už už jsem tady drmolila jeden,
když v tom přišel Standa- bratr (bydlí daleko- přijel na návštěvu), tak jsem šla pryč.
Dneska přišla teta, a zítra jedu pryč, a tak se tady snažím něco maličo napsat =o)

Líbila se mi sms od bratra
(pro zasmání)

Máme hezké české zvyky,
nechcem žádné z Ameriky!
Hodně dárků, plná bříška
máme přece od Ježíška!
Proto můžem kopnout směle
Santa Clause do prdele!

(chtěla jsem cenzurovat, ale... jsou přeci Vánoce XD)

No, to bylo jen pro zasmání =o)


Chtěla bych vám popřát co nejvíce lásky, uvědomění a Pravdy,
v tom Novém roce 2010 =o)

I já si dám nová předsevzetí, a měli byste taky udělat to, na co jste v tomto
roce nenašli odvahu. Nikdy nevíte, kdybyste ještě dostali nějaké ty šance.

Hlavně se musím otevřít...

Chci vám hlavně říct, že pod článkem je skryta anketa o tom, kolikrát do měsíce chcete
článek =o) to je totiž také jedno z mých předsevzetí =o)


Takže- vše nejlepší, lásku, štěstí, porozumění- a splnění všech cílů.

Otevřete svá srdce, oči, slyšte.


Všechny vás mám strašně moc ráda.


Miluji vše živé- tudíž i vás.



Vaše Lirka


pozn.: pár krásných písniček:











stačí???
(děkuji Terezko)

Miluju je =o) tak je opatrujte se mnou =o)

krásné dny a vstup do Nového roku


Lirka + Inkan- a jejich přátelé






Avatar

17. prosince 2009 v 23:36 | Lirka |  Moje poselství :)

NOVINKA:

Zjistila jsem, že James Cameron tenhle film měl v hlavě ještě dřív než Titanic. Jenže tehdy dostupná technologie neumožnila, aby byly postavy ztvárněny, jak si on sám představoval, a proto čekal a čekal až technologie pokročí...

Kromě herců je prý všechno počítačově udělané, takže i to mě dost překvapilo. Že všechno tohle on měl do detailu v hlavě- a tolik let čekal, než bude mít možnost nám to ukázat...

Má tědy rozhodně velikou trpělivost...

No nemyslíte si???






AVATAR...


hudba: http://www.youtube.com/watch?v=hiuy0rYJZKs


Ano, přátelé moji, uhádli jste správně =o) I mě zaujal film Avatar. Dnes (17.12.09) jsem byla v Liberci v Nise na Avatar 3D.

A pokud jste si všimli, tak jsem tento článek zařadila do rubriky 'Moje poselství'. A je to poselství, neboť ten film mě dokázal pozvednout. Našla jsem tam svoje krásné scény.

Na'vi- nebo-li domorodý kmen na Pandoře (planeta), a Jake Sully- veterán, který ochrnul na nohy. To jsou hlavní 'postavy'.

Jake je vyslán na Pandoru- zdejší planeta, kde Na'vi žijí, a stane se Avatarem- díky němuž se dostane k srdci kmene a později i do podvědomí zdejší domorodkyně (každý člověk má svého Avatara =o) )

Není nač to rozebírat, na netu si kdyžtak můžete najít, o čem film je ;o)

Já jsem chtěla napsat pár větiček, které jsem z filmu pochytila- které pro mě byly nejdůležitější:




Když Jake zabloudí- repsektivě utíká před jedním predátorem zdejší planety, narazí na něj již zmiňovaná domorodkyně (jméno nevím- strašně složité =oD), a chce ho zabít- on o ní neví. Důvod má ten, že lidí tam nejsou vítání, protože nutí domorodce, aby se přemístili pryč (mají vesnici na podzemním bohatství).

Jenže všechno se semele jinak, a ona mu pak pomůže v boji s divokými zdejšími zvířaty. On jí pak děkuje, i když si myslí, že mu nerozumí.

"Děkuju"

"Za tohle se neděkuje! Tohle je moc smutné! Kvůli tobě teď zemřeli!"

tak to se mě strašně líbilo. Taky jak se jim pak omlouvala- těm mrtvým zvířatům, a aby našli pokoj.

No, pak se mi líbilo- teda líbilo... no prostě je tam vypakujou náslině- a zníčí jim jejich domovy- strom, kde žili, přírodu... a to jsem opravdu brečela, protože ta scéna byla tak živá (i díky tomu že to bylo 3D)...




Pak mě velice zarazil úsek, kde Jake mluví o tom (je to ve formě myšlenek, záznamů, které v průběhu filmu vypráví) že Země je celá zničená. Není tam ani kousek zeleně, a proto lidé hledají další místa...

Pak také ta úžasná příroda... Opravdu úžasně úžasná... To se ani nedá popsat. A ještě efekt 3D- takže jak v ráji.

Film o lásce, o lidech, o jiném vnímání světa a hlavně přírody. O jiném vnímání života. O změně člověka. O výběru člověka mezi tím, co mu říká rozum (kdyby Sally pomohl je vyhnat, mohl by za oplátku zase chodit- což on jim také pomáhat chvíli bude, dokud nezačne cítit jako Na'vi), a co říká srdce.

Nejkrásnější ovšem je jejich Na'vijský podzrav: Zřím tě. Dvě slova. Dvě na první pohled obyčejná slova, která ale znamenají mnoho.

"Zřím tě neznamená jen pozdrav, ale i pohled do duše toho druhého"
vysvětluje ve filmu doktorka.

(Na'vi- žena)


No, protože už usínám, tak vám můžu už jen popřát dobrou noc a doporučení tohoto filmu. Něco bych tam změnila, ale žádný film neni dokonalý- člověk si vezme jěn něco. A každý si vezme něco jiného- většinou.

Doporučuji Avatar 3D, neboť je to opravdu zážitek. Mě se film moc líbil, jsem šťastná, že jsem měla tu možnost se již podruhé podívat do kina =o) (první to byl Nový Měsíc- 26.11.09) =o)

Avatar: soundtrack ke stažení: http://www.4shared.com/file/170244178/be295914/Avatar_Movie_Soundtrack.html?s=1 (DOPORUČUJI)

New Moon (DOPORUČUJI- JSOU TO VŠECHNO KRÁSNÉ PÍSNĚ): http://dl.s3.uloz.to/Ps;Hs;fid=3134309;cid=402152955;rid=1694764267;up=0;uid=0;uip=79.98.158.146;tm=1259437025;ut=f;aff=uloz.to;He;ch=9db876cb96dbbd9d823cd3283f8ec6a5;cpnb=5794;cput=nTbB;cptm=1259429508;;Pe/3134309/the-twilight-saga_-new-moon-the-score.rar?bD&u=0&c=402152955&De

Takže dobrou noc!

Vám přeje vaše unavená, ale šťastná (!)

Lirka =o)



Láska

11. prosince 2009 v 19:19 | Lirka =o) |  Moje poselství :)

Láska

Láska je krásná, když ji máš, pak ani zlo na světě nevnímáš

Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum. Směšné - tvrdí hrdost. Riskantní - brání se zkušenost. Ale samota mě zabíjí - šeptá srdce

Láska je silnější než všechna pravidla, která nám byla od mala vtloukána do hlavy



Na cestě k opravdové lásce leží 3 kameny, jimiž jsou: sebenenávist, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš, nedostaneš se kupředu

(obrázek je kreslený mnou- více obrázků si můžete prohlédout v Galerii
pod rubrikami)

Láska- tolikrát už zmiňované téma... Každý ji potřebuje, každý ji vyhledává, a každý se snaží ji získat.

Láska je ve vás, moji milí. Tam uvnitř, tam, kde cítíte bolest, když vám někdo ublíží, tam kde cítíte teplo, když jste naplněni spokojeností.

Láska- jenom jedno slovo skládajíc se z pěti písmen. A přesto, má tolik výrazů, ale člověk ji vždycky jistojistě pozná. Kdekoliv na Světě- slovo láska zná každý.

A přesto- i když je jen jedna, jsou různé varianty lásky. Chtěla bych se s vámi podělit o své poznatky o lásce, které budu neustále doplňovat.

Miluj toho, koho máš ráda a neboj se zrady, drž se svého srdce a ne cizí rady

LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU- ta je krásná. Milujete sebe, a přesto ostatní. Láska k sobě samému je důležitá, a každý to ví. Abyste mohli začít žít, musíte se smířit sami se sebou- začít se milovat. Ale proč, ptáte se? Protože to se sebou žijete, se sebou samým kráčíte Životem. Protože jak byste mohli dát lásku dál, když sami k sobě žádnou nechováte?

LÁSKA K RODINĚ- je přeci tolik jiná, než-li když milujete partnera/partnerku. A přeci cítíte, jak moc milujete své bližní. A jak je to možné? Je to jen jiný druh lásky, která uvnitř vás je. Je jiná- a přeci stejná.

LÁSKA KE ZVÍŘETŮM A KE VŠEMU ŽIVÉMU- znám ten pocit. Sama mám doma pejska, kterého nadevše miluji. Je to láska- jiná a zároveň stejná jako všechny ostatní. A zvířátka, lesy, stromy, CELÁ NAŠE PLANETA, mají navíc jednu nádhernou součást sebe- lásku vám vrátí ve strašně větší míře, než jste dali. Co se týče zvířátek- je to to samé- vrátí vám jí o mnoho, mnoho víc.

LÁSKA K DRUHÉMU- ano, všichni to znají. Zamilování, láska... všichni milují. Ale proč je to tak jiné, než-li milovat rodiče/rodinu? Rodiče/rodinu si každý vybral ještě před narozením. Máme v sobě to, že s nimi sdílíme to, co je pro nás důležité. Často nám také ukazují své 'návyky', a mi si je vybrali proto, abychom si uvědomili, co v sobě mít nemáme. Ale lidé potřebují ještě jiný druh lásky- s někým sdílet něco úplně jiného než s rodiči/rodinou. A proto se zamilováváme, milujeme.

Lásku nepoznáš v okamžiku, kdy najdeš dokonalého člověka, ale v okamžiku, kdy ho jako takového začneš vidět

Je mnoho druhů lásky- a přesto to celé nám dává dohromady jednu věc- člověk je zde kvůli lásce, dýchá lásku a žije láskou. Ať se bráníte jakkoliv, ubližujete jenom sami sobě- KAŽDÝ si zaslouží milovat a být milován.

Proto nehledejte lásku v ostatních, ale sami v sobě. Tam je to, co potřebujete vědět, cítit, znát.

Nemůžete čekat, že vaši samotu vylečí ostatní. Že když si někoho najdete, tak že bude po samotě a on vás bude milovat, dodávat vám lásku. Bude vás milovat- ale nechtějte po nikom, aby vám vynahradil to, co musíte cítit sami k sobě a v sobě.

Nedělám rozdíly mezi lidmi. Všechny vás stejně miluji, protože jste Světla lásky zrovna jako já, nebo kdokoliv jinej. Někdo si řekne: "je blázen. Jak může milovat ostatní?" A jak můžete milovat vy ostatní? Proč by to nešlo?

Miluji Svět- protože zde můžu žít.

Miluji vás- protože jste zrcadlem mé vlastní Pravdy.

Miluji kameny, vodu, listí,...- protože to všechno je tu pro nás a všechno zde si zaslouží naší lásku, které nikdy neubyde, ať ji rozdáme třeba tisíckrát.

Miluji Život, neboť díky němu miluji vše ostatní.

NEZAPOMEŇTE, KDO JSTE.

MILUJTE

KAŽDÝ SI ZASLOUŽÍ -A POTŘEBUJE- LÁSKU.


S VĚČNOU LÁSKOU
Lirka



Gialetr a Theo

10. prosince 2009 v 16:59 | Lirka |  Andělé-přátelé

UPOZORNĚNÍ: PROSÍM, VŠÍMEJTE SI OZNÁMENÍ NAD ČLÁNKEM! DĚKUJI,

Lirka



Gialetr a Theodor


(6.12.- den, kdy jsem ji poznala
měla jsem to být já, ale nějak se to 'zvrtlo')

Tak zase po delší pauzičce zdravim =o)

Ježiš, kdybyste teď věděli, jak tady zívám a usínám... Každopádně o tom jsem psát nechtěla.

Chtěla bych vám všem představit mého 'nového anděla', kterého můžete vidět na obrázku uvedeného výše.

Jmenuje se -nečekaně- Gialetr- řekla, že jí jméno můžu dát jakékoliv, tak tohle mě napadlo. Nejdříve se mi objevila jenom ona, později ovšem i Inkan- NAŠTĚSTÍ.

Řekla, že mi pomůže s tím, co jsem (z)vorala. Inkan že se mnou byl prý kvůli tomu, abych se necítila tak sama, a navíc mi pomáhal. Jenže já se nehodlala smířit s tím, že bych byla bez Inkana, takže ať chtěli nebo nechtěli, prostě jsem si ho tak moc přála, že jsem ho začala znovu vnímat. Konečně.

No 6.12. to byla sranda- až do večera kdy jsem tři hodiny byla venku v dešti... ale to je jiná kapitolka.

Povídala jsem si s vílama, s andílky a byla to opravdu sranda. Seděla jsem na gauči, víly si prohlížely knížku o nich od Doreen Virtue (Léčení s vílami) a já si 'četla'- no moc to nešlo, když to bylo samý "Liri, ty jsi tááák velká!" a já: "vy jste zase tááák malé!", nebo Gialetr: "nakreslila mi divně ofinu..." a Inkan: "to nic hele, kdybys viděla jak kolikrát namaluje mě..."

No...?!?
Kdo by při tomhle mohl číst nějakou extra-duchovní literaturu?
A teď prej: "jak se dělá... vidiš to?"

No a 5.12. se mi vlastně oba představili- to bylo krásné.

Říkám oba, že? Myslím tím Theodora- nebo-li Thea- nebo-li jednorožce.

(takhle nějak vypadá- snad bude kresba)

No a protože nemám co víci dodat- ani jsem si s nima moc nepokecala- ale to se napraví!- tak asi budu končit a na závěr vám všem řeknu takovou krásnou básničku:

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je věřit a pravdu znát,
milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.

Je na vás, jak tuto báseň pochopíte,
a o jaký vztah se vlastně jedná- milenci,
vztah sám k sobě... ?

A ještě krásnou písničku- já ji miluju:

(poslouchejte- je opravdu krásná)


přeji krásný zbytek dne,

snad se již brzy ozvu- nápadů mám totiž spoustu!


Liruš a spol.






Život

1. prosince 2009 v 18:34 | Lirka =o) |  Moje poselství :)




(hudbu doporučuji- při té jsem tento článek psala)


Život...




Chci dnes napsat něco o životě, protože to je hlavní téma každého z nás. Je to něco, co můžeme ovlivnit, ale co tady stejně jednou nebude.

Chci vám říct, že na vás nikdy nezapomenu. Na nikoho, koho jsem třeba jen namátkou narazila. Vždycky si budu pamatovat úsměv Terezky, budu si pamatovat, jak se na mě dívá a říká mi, co se děje, že na ni koukám.

Nic se neděje, Terezko, jenom si tě ukládám do paměti. Do srdce. Do duše.

Nechci přijít o ty chvíle a moc dobře vím, že je nikdy nezapomenu. Každou chviličku se snažím žít. Vím, je to obrat- minulé články-, ale tohle všechno teď cítím a do očí se mi dostávají slzy. Jsem totiž vděčná.

Vděčná, že mám tu možnost vidět- zapamatovat si všechny mé přátele, místa, rodinu a vše co miluji. Budu si pamatovat, co jsem všechno prožila na střední škole. Ty písemky, věčné učení...

Víte, dříve mi dělal problém fakt, že prostě vyjdu střední, půjdu zřejmě někam na VŠ a je mi jasné, že přijdou nové lidi. Vždycky to tak bylo (tím NECHCI říct, že bych zapomněla na přátele, nebo se s nimi nevídala), ale už nikdy nebudeme prožívat jeden okamžik.

Život se mění, lidé procházejí sem a tam, prokluzují nám mezi prsty jako jemný písek, přičemž některá zrnka vám v rukou zůstanou, a některá tu byla jenom chvilku a nikdy už tu nebudou.

A to je život.

A já se bála. Chápete? Prostě cítíte, že se všechno změní, ale bojíte se 'opustit' staré a dlouhodobé přátele. A ne. Já se nebojím. se nebojím. Patří to k životu, a i když vím, že se ta jedna chvíle nikdy nevrátí, tak se nebojím.

Od teď si budu každou svoji chvilku zapisovat do duše, protože život je krásný. A já tohle zjištění potřebovala.

Jde tady taky o minulost. Ne, ta moje nebyla růžová, ale přesto... nebyla černá.

Víte, nejde o to, že odpustíte a všechno bude ok. Nebude. Odpusťte, ale nesnažte si namlouvat, že když jste odpustili, žijete nový život. Nikdy nemůžete žít nový život- leda byste zemřeli a znovu se narodili- ale takhle to nejde. Odpusťte- je to potřeba, to ano- ale přijměte svou minulost jako něco, co k vám patří, a vzpomínejte.

Nikoli s tím, že vám někdo ublížil, ale s tím, že se to stalo vám.

Svoji minulost přijímám. Ano, ještě musím odpustit, ještě to není všechno pryč, ale já nechci tlačit. Ono to přijde. Nejde to vyvolat, nejde to nutit- musíte být trpěliví.

Budu vzpomínat. Se Zuzkou (více - ZDE - ) jsme toho zažily hodně. A hodně kravin a srandiček. A to já nechci zapomenout. Patří to ke mě, jak to 'smutné', tak to veselé.

Nebojím se jít dál. Vždycky, když jsem si řekla, jak ty chvíle ubíhají, mě popadl v podbříšku takový nepříjemný pocit- strach. Ale teď ne. Vím, že teď musím začít žít- vždyť je to jen chvíle a bude to pryč. A já chci mít krásné vzpomínky a všechno a všechny si zapsat do srdce. Do mé duše a s tím žít navěky.

Budu se snažit- ne- SNAŽÍM SE být na lidi milá, protože opravdu- život- tenhle život- je jen jeden a nikdy to nebude stejné. Žádná vteřinka, žádné slzy, smích, žádné objetí se nevrátí. Nikdy.

Zkuste tento život proto žít duší, srdcem a láskou. Milujte, smějte se a zpívejte. Dělejte všechno, co chcete a cítíte že dělat máte.


Zapište si ten svůj život do duše.


A když mě omluvíte- jdu si zapisovat ten svůj =o)

(pozn. k článku: možná bude upraveno)