Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Duben 2010

Představuji své rubriky I. =)

29. dubna 2010 v 9:16 | Lirka

Představuji své rubriky I. =)



svoboda ;)

Je tu ještě jeden oddyhující článek. Tento článek bude o mých rubrikách v Galerii- později čekejte  představení o mých rubrikách II. - a to bude o rubrikách v menu- o HLAVNÍCH rubrikách.

Myslím si, že tento článek nebude na škodu. Napadlo mě to strašně jednodušše- dělala jsem novou rubriku, a napadlo mě: ,,proč nesdělit mé vlastní pocity? Proč neříct, kvůli čemu jsem ty rubriky založila?"

A tak vlastně vznikl tenhle menší 'článek o rubrikách', který brzy bude mít pokračování =)

V Galerii tedy můžete najít tyto rubriky:


= v této rubrice můžete najít moje obrázky, které jsem kreslila. Myslím, že jim je v šuplíku dost smutno, a tak mě napadlo, že se s vámi o své výtvory podělím (alespoň tedy zrakově) =)



= v této rubrice můžete najít mé fotky. Jsou to fotky mé rodiny, popřípadně pak mě. Vtěšina jich je už starých, takže fotky budou rozděleny, a budou přidány nové.


= v této rubrice jsou obrázky zcela jiné. Jsou to obrázky, které různí lidé udělali pomocí své fanazie- a ty miluji. Je krásné, že někteří dospělí lidé ještě neztratili pojem o tom, co je to fantazie- a udělali některé z těchto krásných obrázků. A protože miluji všechno (pro většinu lidí)- 'záhadné', dělím se o to s vámi =)


= miluji jemněhmotné bytosti, a protože víly jimi jsou, našla jsem pár krásných orbázků, a (opět) se s vámi o ně dělím =)


= naše jemněhmotné přátele- andělé- pro mě obecně hodně znamenají, takže se s vámi dělím o nádherné obrázky =)


+ NOVÉ


= miluji tuto planetu. Opravdu strašně moc, a proto jsem se rozhodla hledat obrázky
o ní/s ní. Kochejte se pohledem, protože tato planeta je překrásná!




V tomto článku jsem vám chtěla nastínit mé niterní pocity a důvody, proč jsem tyto rubriky zakládala. Doufám, že se vám líbí =)

O tom, kde/kdy přibydě nějaký obrázek, budu informovat v Oznámení (úplně nahoře),
a o tom, zda-li přibyde nová složka, budu informovat buďto zde- pokud to bude ložka patřící do Galerie, nebo v článku o rubrikách v menu.


Děkuji =)

Vaše


...



Děkuji =)

25. dubna 2010 v 11:11 | Lirka |  Moje přání a poděkování

Děkuji =)

:)))

Pozoruhodný název článku, že? =)

Dnes ovšem nečekejte nic s jemnohmotnými bytosmi, či snad zpověď z mého života, či radu. Dnes vám všem chci poděkovat, neboť návštěvnost tohoto blogu přestoupila hranici 17.000! To snad ani neni možný =) ani nevíte, jak velkou mám radost!

Za týden navštíví (při plodném tvoření) mou stránku přes 200, někdy i přes 300 (!) lidí! Při 'neplodném' tvoření pak přes 100! No není to super? =) JE!

Jsem strašně moc ráda, opravdu moc, neboť mým snem je mít blog, na který budou chodit lidi rádi, s čistým svědomím a srdcem =) Kde budu moci radit, pomáhat, a občas pak i uchlácholit své srdce a dušičku.

Zatím se mi (děkuji) nestalo, že by na mě někdo vyjel, posílal mi negativní a ošklivé komentáře, a to můj blog bude brzy slavit druhé narozeniny! No a to mě děsně moc těší, že sem chodí lidé s láskou a srdcem na dlani, lidé plní pochopení! =)

A proto dnešní den patří vám všem, co jsou tak laskaví a milí, že tento blog čtou! Děláte mi neskutečnou radost, že vím, že na Světě je někdo jako vy =) Nejradši bych vám všem poslala velkou čokoládu, a dala vám všem pusu! =)

Nevím, co víc napsat, abych se snad nerozbrečela =) Snad jen mohu slíbit, že články budou přibývat nejen množstvím, ale i bohatýma informacema a radama! A věřím, že tento blog pokvete, vy budete šťastní a já s vámi, neboť největší radost mi udělá to, že mohu pomoci =)


!!! DĚKUJI !!!

:))))
(původně jsem vám sem chtěla dát obrázek velké, mňamkové čokolády, ale to byste mě spíš zabili =D že? =D =D )


Moje slova však nestačí na vyjádření mých díků, a tak se to pokusím nahradit články =)

Ještě tisíckrát:

!D-ě-k-u-j-i!

S velikou úctou k vám, a s láskou Vaše

...





Cesta osudu

24. dubna 2010 v 0:02 | Lirka


Cesta osudu

=)
It's our destiny...

Tak takhle začínají některé ty romantické písničky, či končívají romantické filmy, u kterých se rozbrečela nejedna dívčina. Abych to však uvedla na pravou míru, chtěla bych vám tady popsat můj pohled na osud, když dovolíte.

Co je to osud? Máme ho vepsaný ve tváři? Existuje snad někde nějaká vyšší síla, co nám určuje cestu? Existuje snad jakási kniha, či jakýsi záznam, naší cesty? Lze se tomu vyhnout?

Mnoho otázek, a jedna odpověď. Ano, i ne.

Onehdy jsem na lavici napsala tři slova. Teď jsem si řekla, jestli to vůbec je slušný, abych to sem psala, abyste mě neukamenovali, ale co. /Napsala jsem: Láska je kurva. Ano, na lavici =D při hodině fyziky, a datum nevim, jasný?/

Tak. A tohle jsem napsala (tužkou). (Při psaní komentářu si odpusťte věty typu: Ty? Jakto? Proč? Kdy? Jak? Jak a proč a kdy? TY, JAKTO, PROČ, KDY A JAK? - na to neodpovídám). Jsem holt děvce z vesnice. No dobře, tak né z vesnice, ale jsem holt holka, co má občas trošku sprostší slovníček, než má slušná, mladá dívčina mít. No co, no. Se nepos... nepotento. A jsem dospělá, takže můžu, takže držte hub... pusu.

/No, ale. Tak jak jsem to tam (v zápalu hněvu) napsala, další hodinu jsem zjistila, že někdo odepsal: "Jo. Osud je svině."

To jsem docela koukala. Osud? Zamyslela jsem se, a pak odepsala: "jaký osud? Vždyť si všechno tvoříme sami, ne?" A čekala. A nečekala jsem marně: "to jo, ale nemyslíš, že něco je přeci-jen předurčený?"

Ta holka/kluk mě překvapoval/a. Odepsala jsem: "to máš pravdu."

A co jsme si tam psali dál? Krom toho, že tam někdo jinej poznamenal něco jako:"jste máklí", už nevím, protože jak jsme psali tužkama, někdo nám to rozmáznul. Chmmm. Smradi! /

(cenzura: to je vtííp =D já jsem velice jemná povaha)

Jsem jemná povaha, dokať mě někdo nenasere. No. Ale abychom se hnuli =)

(zpátky do práce, ok?)

Osud. Já na osud nevěřím. Z části.

Nikdo vám váš osud netvoří. Nikde nikdo nestojí, neklepe na vrata, nezbije vás, a neodsuzuje za to, že nejdete po cestě osudu. Ne. Ale přesto. Každej se narodil se svou vlastní cestou. Každej tady máme nějakej job (chjo. To ta škola), kterej musíme udělat, abychom pak nezůstali jako kámen (kdo mě chce naštvat, tak ať teď před obrazovkou dělá: Jééé!!! A já můžu bejt jako kámen??! Hííí). A ta práce (to je to slovo job, abychom si rozumněli) se liší. Nikdo ji nemá stejnou- tady to nefunguje jako tady na Zemi- hele, ty seš doktor, já doktor, jsem dva doktoři. Ne-e, no comment.

Když to zmrvíte, můžete si za to sami. Když to napravíte- můžete za to sami. Nikdy nemáte právo natahovat ruce a říkat: bože, proč mě trestáš. Bůh tě netrestá, to ty sám.

Mazets, co? No jo. Je to krutý. (No ještě k tý mý sprostotě (bože, no to zní krutě): Já jsem fakt děsně sprostá. Jsem jak dlaždič (hlavně si přečtěte to jak- to je důležitý nezapomenout), za každou větou vole, nebo: si dělá(š) prdel, ne? No já vim, je to děs. Ale teď se to snažím omezovat- a snaha se cení, na to taky nezapomeňte. Jinak -opakuju- jsem děsnej cíťa, atd. atp. (atd.- a tak dál, atp.- a tak podobně- kdyby něco).

Bože. No zase jsem se zapomněla.



(dost legrácek =) tohle doporučuji- skvěle vás to naladí =) pozn.: děkuji, Laigo =*) )


Ano, i ne. To byla moje odpověď na otázku Osud, že?

Ve zkratce:

Ano:

Jste tu za určitým cílem. Máte své vlastní poslání. Máte svůj cíl, svou cestu. A můžete se snažit z ní sejít, zabočit, otočit to, ale ona si vás najde. Vždycky si vás znovu najde. A tím odbočováním, otáčením, si akorát děláte problémy, a zbytečnou bolest vaší duše.

Ne:

Není nikdo, kdo by vás k tomu nutil. Není žádnej fousatej pán, co by se díval na vaši zmenšeninu, vzal ji do ruky, a řekl: "ne, ne. Jdeš špatně," zdvihl tu zmenšeninu, a postavil vás jinam. Není. Věřte mi, protože to vím. Anebo nevěřte mě, ale vašemu srdci. Ono také ví.
Váš osud je ve vašich rukou. Je na vás, zda se vydáte tím směrem, co chcete, anebo budete bloudit, a snažit se být jako ostatní, či jít jinudy, protože v tuhle chvíli ta cesta není posetá okvětními lístky růže, ale trním.

Netrapte svou duši. Vím, že to není snadné, vím, že občas chcete zmizet pryč, zatočit, změnit směr. Bolí to.vím. Ale věřte, že za každým trním čekají již jen hebké okvětní lístky. Není jen trní, a zase trní. A ačkoli se to zdá neuvěřitelné, vaše cesta nemusí být trnitá. Trnité jsou okliky, i když na začátku se zdají být poseté okvětními lístky, které jsou hebké. A pak, v samém závěru, stejně zjistíte, že vás to jen klame, a bolí. A věřte mi, že je to promarněný čas, kdy jen trápíte sami sebe pro něco, co ani nemělo smysl. Oddalovat svou cestu nikdy nemá smysl. Není sice nikde vepsaná, nikdo vás za ni netrestá, ale stojí za to ubližovat sobě?

Nedělejte to pro nikoho. Nikdy. Nemají právo vás nutit odbočit. Dělejte to pro sebe, protože ostatní to taky nedělají pro vás, ale pro sebe. Nedělejte to proto, že se třesete, že vás někdo potrestá. Dělejte to pro to, abyste našli mír. Mír, co osvobodí vaši duši, jako jarní vánek ověje vaše starosltivé čelo.

Najděte mír. Jděte bez obav dál. Věřte,
že ta správná cesta není trnitá, ačkoli se zdá být- ale je
to jen zdání.

Vydržte.
Věřte.

Věřte v sebe, věřte ve svůj svět.


S láskou Vaše

...





Zamyšlení

23. dubna 2010 v 16:10 | Lirka

Zamyšlení...

=o)



Jaro je v plném proudu, a mě teprve teď dochází, co se mi vlastně stalo. Safra. Já už jsem dospělá.

Ale jak se to pozná? Když se mě někdo zeptá, kolik je mi, odpovím, že 17. A pak se opravím- je mi vlastně osmnáct. Osmnáct let, který se přehnaly tak rychle... Osmnáct let už žiju na téhle planetě. Osmnáct let bojuju se vším možným- od nemocí až po Pravdu.

No, a co mi to přineslo? Zklamání, ale povznešení. Smutek, ale radost. Bolest, ale úsměv na tváři. Všechno se střídalo jako počasí. Jednou pršelo, byla bouřka. Potom se na mě z modré oblohy usmívalo sluníčko.

A přesto, že jsem se nezměnila, jsem se změnila od samého základu. Jsem úplně jiná, než-li před rokem. Jsem vážná, umím si prosadit svou. Na druhé straně umím být smutná, umím brečet. Umím se zlobit. To všechno zůstalo stejné, ale zároveň je to tolik jiné!

Pamatujete na to, jak jsem popisovala, že na stromě přd naším panelákem visí igeliťák? A visel tam snad kolik roků. Vždycky když jsem vyhlédla z okna, byl tam. Před chvílí jsem si na to vzpomněla, a... on už tam není. Vzal si ho vítr. A já si pamatuju svoje myšlenky: až ten pytlík zmizí, až si ho vezme vítr, budeme oba svobodní.

A jsem svobodná? Řekla bych, že ano. A na těch slovech, že je vám 18, a už si za vlastní život zodpovídáte jenom vy sami- něco bude. Opravdu. Držím svůj život ve vlastních rukách. A je to takový pocit- pocit volnosti.

Možná je to tím, že jsem vyrůstala doma s mamkou- a ona prostě nedovolila spoustu věcí. Možná. Nejspíš. Ale teď už nemůžou říkat, že jsem ještě malá, že tohle a tamto! Víte jaká v tom je volnost?

A mě to možná i trošku děsí. Měl ten igeliťák ještě viset? Přišel prý čas, a je potřeba žít.

A proto teď oficiálně otevírám vám všem cestu ke mě. Pište o svých problémech, když budete chít, jsem tady.

Budu psát články, které už budou mít svou úroveň.

A hlavně- jsem tím, kým chci být, a začnu s tím hned teď.



Na samý závěr bych chtěla napsat jednu básničku, kterou jsem vymyslela:

Až budeš chtít, až budeš volnou ruku mít,
až budeš snít, až budeš bdít,
až rozhodneš se pro svůj život,
až opustíš to oběživo.
Až odpustíš, až budeš milovat,
až budeš brečet, až budeš bědovat,
budeš žít.


S láskou Vaše

...

kontaktní e-mail: miloslava.bemova@gmail.com
skype: lirka0light

Dospělost

18. dubna 2010 v 12:09 | Lirka

Dospělost

=)

Všem se moc omlouvám, že jsem se neozvala. Určitě Vám popíšu VŠECHNO co se dělo- a né, že by se toho dělo málo.


Ale k čemu se chci dostat? Tak dneska už jsem oficiálně dospělá. Ale nechci se tu chlubit, nebo tak- já se na to popravdě vůbec netěšila, a připomínka, že datum 18.4. se blíží, mi naháněla husí kůži. Sedmnáct je krásné číslo, a já tento věk úplně zbožňovala. Ale asi je prostě čas se hnout dál- zase o rok dál =) 

Moje tělo se tedy dožilo už 18-ti let, což je krásné, když vidím, jak to na tom Světě občas chodí. S osmnáctinami prý přichází i zodpovědnost, a to všechno okolo. Jsem teda zvědavá =D . Né na tu zodpovědnost, ale spíše na to, že vždycky všichni důležití a dospělí říkali: ,,mlč, ještě nejsi dospělá...", a všichni tady to určitě znají. Tak teď už na mě s tímhle nemůžou =P

Co očekávám od tohodle věku? Tak především právě tuhletu náklonost vůči ostatním. Když je pro ně tak strašně důležitý, že člověk musí být dospělej, aby ho brali vážně. Tak fajn, už jsem dospělá!

Těším se, neboť konečně bude mít moje slovo o něco větší cenu- pro některé v mém okolí.


"S dospělostí přichází zodpovědnost. Zodpovědnost za tvůj život. Je to něco jako
nový začátek- pro tebe." Inkan

Že se teď dělo něco, co opravdu hodně ovlivnilo moji cestu- nebo spíš mě to na tu cestu solidně natlačilo- je jedna věc. Ale dnes začíná něco nového. Nový začátek. Úplně jsem to cítila, tu zvláštní energii, všude kolem mě =)

Třeba se to sem bude hodit, protože ostatní budou více poslouchat.

Tak oficiálně se vydávám na tu velkou- a pro mě dříve děsivou- cestu =) .

Nechci žádné gratulace, jako spíš to, abyste mi drželi palce (i na nohou!) =D


A jak se změnilo moje vnímání jemněhmotného světa? Vůbec nijak. Do lesa chodim častěji a mnohem radši, s Inkanem si povídám úplně o všem, medituju, modlím se mnohem častěji, a otvírám všechny kanály, které dříve byli zavřené.

Bála jsem se, docela. Bála jsem se, že rozum v tzv. "dospělosti" začne mít větší sílu, že mě to zmůže, že už přestanu mít takovou víru- ale spíše je to celé naopak, a můj věk, jako by spíše celému mému životu dával větší smysl!

Každý se těší, jak už může oficiálně popíjet v hospodách, atp., ale já? JÁ SE TĚŠÍM NA MŮJ NOVÝ ŽIVOT- NA JEHO NOVÝ SMYSL!

Úplně mi přejíždí mráz po celém těle! Je to krásný pocit. A moje heslo?

Věřím v lidi, miluji je, a miluji tento Svět. A

nenechám ho pohasnout. Jako posel Světla,

jako Boží dítě přísahám, že půjdu po své cestě, a ať

už bude život jakkoliv těžký se zdát, nehodlám to vzdát.


Milujte, žijte!


S velikánskou láskou, pocitem blaha v hrudi,
Vaše

...