Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



My love story... první část

6. května 2014 v 14:07 | Lirka*

My love story...

ČÁST PRVNÍ



Kind of a love story :)



Vlastně ani nevím, kde pořádně začít. Jak asi každý ví, každý život má určitý příběh a záleží jen na člověku, které věci jsou pro něj vnitřně nejdůležitější a podle toho se jeho život odehrává. Pro mě to odjakživa byla láska :) ne, vlastně Láska s velkým -L, protože dle mého životního stylu a vnitřního uspořádání, je to to nejdůležitější. A tak sem napíšu svou část toho, co mě utvrdilo v tom, že když člověk něco doopravdy cítí, uvnitř sebe, musí věřit, že to přijde. I když ne v tu dobu, v jakou by si to tak strašně přál..

Tenhle příběh bude o lásce a o jednom klukovi, kterého jsem milovala a který mě změnil. Možná to bude psané stylem "Rosamundy Pilcherové", ale budu to popisovat tak, jak si to pamatuji. V té době jsem byla zcela jiná než dnes. Bláznivá, věřící, důvěřivá a milující i nad rámec lidského chápání. Takže prosím o toleranci :)

Jeho jméno je Martin, přijmení tu psát nebudu, ani nebudu psát kde bydlí a nic z toho, prostě mu budeme říkat Martin :) . S Martinem se znám už tak dlouho, jak si moje paměť pamatuje. Chodil se mnou do školky a pak i na ZŠ. A když jsem mu byla blízko, tak jsem se vždycky cítila hrozně zvláštně. Takové jakési prazvláštní spojení. Ale taky jsem věděla, že já a Martin jsme jako voda a oheň. On racionální člověk, já věčně zasněná. On s vírou v lidi a vědu, já s vírou v nadpřirozeno nebo chcete-li v jemněhmotný svět. Prostě dvě rozdílné dimenze času.

Na základce jsem to neřešila. Bylo mi taky -náct a tehdy moje starosti byly trošku jinde- a to hlavně ohledně školy. Třídní premiant až někde do sedmé třídy (pak už mě to nebavilo :D ). Samozřejmě, zamilovaná jsem byla, a shodou okolností do kamarádů Martina. Ale byly to takové ty platonické lásky.. co vydrží tak týden a pak zjistíte, že i kdyby nevím-co, tak by to nevyšlo. A pak, pak přišlo duchovno. A taky přestup na jinou ZŠ (do deváté třídy), kvůli šikaně ze strany mé bývalé nejlepší kamarádky. Byly to hrozné časy, ale v nové třídě jsem našla novou lásku, první pusu, první doopravdové zamilování a první chození. A taky rozhodování o mé budoucnosti- nové školy- gymnázium. Pamatuji si, že jsem si dala jedinou přihlášku a to na gymnázium. A přijali mě. Tehdejsí láska skončila, aby něco nového mohlo začít.

Mám jedinou vzpomínku na první den gymnázia, a to tu, že když jsem vešla do školy, naproti mě stál Martin a živě se bavil s novým spolužákem, jeho bývalým spolužákem ze ZŠ. Vím, že jsem z toho měla strašný pocit, ačkoliv vůbec nebyl ničím potvrzený- naprosto iracionální myšlenka "ach bože, co tady dělá?". A pak jsem na něj na tři roky zapomněla. Byly další lásky, další zklamání a nové, to nejpevnější, přátelství. A pak, najednou, tu byl třeťák- jeho konec- a náš třídní nás vzal na pitvu. Ano, na pitvu člověka. Byla jsem vyklepaná, ale nikdy bych to nepřiznala. V tu dobu jsem vedle sebe měla svou nejlepší kamarádku, sestru, moje všechno, a taky anděly. A další jemněhmotné. A taky tenhle blog.

Nicméně, pitvu zmiňuji nikoliv proto, abych vás znechutila, ale proto, že ten den to začalo. Když jsme se všichni sešli na autobusovém nádraží- ti, co jeli- tak tam stál Martin. A pamatuji si přesně jeho bílo-modro-žlutou auru. A taky si pamatuji, že jsem si vzala svoje oblíbené bílé kalhoty i bílé tričko (trošku morbidní). A byla tam moje Ariel (ona kamarádka). Chvilku jsme si povídaly, ona mě trošku děsila ještě společně s jednou kamarádkou, když tu se ke mně obrátil Martin a poprvé na mě promluvil. Usmál se a pronesl něco o tom, že jsem si vybrala skvělé oblečení na to, až na mě bude stříkat krev. Morbidní, ale chápejte. On byl vždycky takový odměřený, zvláště ke mně, a to jsem nikdy nechápala, takže jediná moje reakce mohla být stejná, jako byla ta jeho. A najednou, prostě jen tak, na mě promluvil. Holky na něj taky docela dobře koukaly a pak o tom měly dlouhou dobu poznámky. Nepamatuji si přesně, co mi Martin všechno řekl, ale pochopte: je tu kluk, co dělá, že nejste, vyhýbá se vám. A pak přijde den, kdy se na vás prostě upřeně dívá a ještě si s vámi povídá. Takže.. jsem zažila pitvu svého vlastního srdce ještě ten den, ačkoliv jsem si to ani trochu neuvědomila.

Jelo se na pitvu. Moje Ari nejela, ale jedna holka z druhé třídy, co mi kdysi dělala ze života peklo, si sedla vedle mě a byla jak vrčící kolovrátek. Vím, že měla poznámky o tom, jak hloupé jsou zdravotní sestry (což mě trochu uráželo vzhledem k tomu, že jsem ji chtěla studovat/anebo doktora), jak strašně se bojí, jak se koukala na videa z pitvy, apod. , takže mi bylo zle z ní a ještě z autobusu. Teď přeskočím nudnou cestu do nemocnice, vstup do ní a přejdu rovnou do místnosti, kde se s námi sešel patolog, přijmením Srna :D, a něco nám vyprávěl o následující pitve, o jeho práci, apod. . V tu dobu mě hodně trápila bolest nohou- no, když si každou zlomíte dvakrát, spirálovitě, tak světe nediv se, takže když jsem zjistila, že počet židlí v pidi místnosti neodpovídá ani zdánlivě počtu nás, kteří jsme jeli na pitvu, byla jsem poněkud otrávená. Přede mnou prázdná židle byla, ale stál u ní Martin, takže jsem se na to vykašlala a prostě se smířila s tím, že mi zhynou nohy. Ale Martin se na mě otočil a řekl, ať si sednu, že on si postojí. Vím, že jsem na něj civěla jako idiot, protože: kde byl najednou ten hooodně chladný kluk, co mě neměl rád? Zmohla jsem se na: "nene, v pohodě, ty si sedni." Ale on se mi zpříma podíval do očí a řekl znovu dvě slova: "sedni si". Andělé vedle mě se začali chichotat jak puberťáci, a já si sedla. Přesně si pamatuji na ten pocit, když Martin stál pár centimetrů ode mě a někdy jsme se kvůli nedostatku místa, dotkli. Přesně si pamatuji ten pocit jakési zvláštní úplnosti. A taky si pamatuji, že mě to solidně vyděsilo, protože jsem vždycky měla svoje pocity pod kontrolou.

Nicméně jsem to vnímání pocitů jednoduše vypnula a soustředila se na patologa a jeho vyprávění. Čas uplynul, moje nohy byly šťastné jako blechy, a šlo se na pitvu. Byla jsem trochu mimo, přiznávám, že jsem měla nahnáno z toho, až vejdu do pitevny a přede mnou bude mrtvý člověk, obnažený. Takže moje zmatení se projevilo tak, že jsem si zástěru oblékla obráceně a roušku taktéž- a když si roušku dáte obráceně, ona potom nefunguje jak má a můžete ji mít až na čelo a stejně přes ní cítíte ten zápach otevřeného těla. A pak to přišlo, dvěře se otevřely a tam mrtvý pán, který se usmíval a shodou morbidit toho dne, mi připomínal mou mrtvou tetu (ten pán byl zženštilý, ne naopak). A já necítila nic. Trošku smutek, ale najednou mě přepadl pocit, díky kterému jsem věděla, že to, co tam leží, je pouhá schránka. Že duše je pryč, a když budu opět morbidní- zbylo pouhé maso. A začala pitva- řezání lebky, vyndání mozku, otevření těla. Nebudu to více popisovat, nicméně udělalo se mi zle, protože jsem se nezmínila, že jsem ten den vypila jen půl litr vody a nic nejedla, díky strachu, že by to šlo ven. Věděla jsem, že jsem začala být bílá jako stěna. A pak zase promluvil. Martin. Mluvil o tom, jaké to je, co to je za pocit a pak se na mě podíval a ještě s jedním spolužákem se mě několikrát zeptal, jestli je mi dobře, že mě kdyžtak vezme ven. Já jsem lhala, že mi dobře je, ale podle jeho neustálých pohledů musel vědět, že kecám. Pak se ozvala rána. Jedna holka, shodou okolností budoucí lekářka (i když nevím, jestli dostuduje nebo jestli vůbec ještě studuje) sebou švihla na zem. A můj mozek vypnul, protože jsem cítila, že sebou švihnu taky. To, že jsem cítila zápach těla, tomu nepomáhalo, to se přiznám. Martin se mi podíval do očí, pak se otočil na spolužačku na zemi, zaváhal, podíval se znovu na mě, a nakonec přispěchal na pomoc oné holce. To se stalo během pár sekund, ale já měla čas zpomalený. Ale pocity.. pocity zpomelané nebyly. Jako nikdy poté, když jsem s ním byla.

Holčina to přežila, já taky, a byla jsem za to nesmírně ráda, protože jsem pitvu zvládla. A když jsem pak šla za Martinem, byl odměřený. Nechápala jsem ho. Popravdě to byl člověk, kterému jsem se nemohla dostat na kloub, který pro mě byl odjakživa záhadou a kterého jsem nemohla začlenit do jistých vzorců lidí. Z toho jsem byla zmatená, a z toho, že byl najednou zase tak odměřený, ještě víc. Byla to zvědavost- to jsem si říkala, když jsem mu začala psát to léto smsky a stali se z nás kamarádi. Ale teď vím, že víc to byl ten pocit naplnění, úplnosti, který jsem ten den pitvy měla. A který jsem poté měla pokaždé, když jsem byla s ním. Nicméně, ten čas, kdy jsme pak nastoupili do čtvrťáku, nebyl čas toho, abychom byli spolu, i když ve čtvrtce čtvrtého ročníku jsem si přiznala, že jsem se do něj zamilovala, ačkoliv jsem viděla naše rozdíly, ačkoliv jsem věděla, že kdybychom byli spolu, tak to nepůjde. Přes to všechno byl ten pocit silnější, než cokoliv, co jsem do té doby zažila. A tak jsem se do toho vrhla po hlavě. A hlavně přes srdce, čehož jsem poté silně litovala...

Lirka*

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tady:)

-KLIK- 100% (1475)

Komentáře

1 Petr Pan Petr Pan | 7. května 2014 v 1:48 | Reagovat

To není o mně? Zklamání...

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 7. května 2014 v 18:30 | Reagovat

Já viděla pitvu jen na videu. Naživo ne. Ale i tak mi to trochu připomínalo zabijačku.

3 Kelly1455 Kelly1455 | Web | 11. května 2014 v 12:02 | Reagovat

Páni :D

4 kac kac | 15. května 2014 v 18:26 | Reagovat

:-?

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 21. května 2014 v 16:58 | Reagovat

Tak tu pitvu bych zřejmě vydržela... Snad :D Mám trochu sklony k morbidnosti... :D

Těším se na pokračování :)

6 Tammy Tammy | Web | 15. srpna 2014 v 11:36 | Reagovat

Já bych sebou sekla už při tom zápachu. Vlastně bych se svým žaludkem na něco takového nikdy nešla. Ale jsem docela zvědavá, jak bude tohle pokračovat. Obzvlášť proto, že některé věci z tvého příběhu důvěrně znám :)

7 Osset Osset | Web | 27. září 2016 v 15:26 | Reagovat

nebankovní půjčka online české budějovice :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama