Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Aneb..

3. února 2015 v 23:08 | Lirka* |  Deníček

Aneb..



...hýbou se ty škatulata, nebo ne?
(+ jedno skoroselfie)



Já nevím proč. Prostě kéž bych to věděla. Když čtu Greyovi články, tak jsem plná stejného pocitu, který on popisuje třeba ve tři ráno. A dokážu jeho články číst dokola třeba do dvou do rána a pak si stěžuju na to, jak je to nefér, když nestíhám učení. Ale někdy jsou prostě pocity přednější..

Myslím (ano, ano, jsem mega namyšlená), že jsem našla tu správnou kombinaci. O čem to mluvím? O pocitech, o vědomí, o nevědomí, o lásce, o porozumění. NO, ALE!
Zkrátka.. spousta lidí žije v extrému. Například duchovno. To je jeden velký extrém. Já nevím, jestli už je to prostě tak dané - jsem duch(h)ovní člověk a prostě musím dělat tohle a tohle a NESMÍM (ech!!!) dělat toto a toto. A takhle se chovám, a takhle se nechovám. A já někdy přemýšlím nad tím, jestli jako.. člověk, který například okrádá lidi lží a manipulací, ALE žije duch(h)ovně, to doopravdy má v hlavě v pořádku nebo jestli si uvědomuje, že žije nejen extrémně, ale že si vlastně lže? Nebo jestli doopravdy věří všemu, co rozumný člověk odsoudí BEZ toho, aby byl zlý a nepřející? Prostě jen rozumem, který je taky pořeba používat, ať jste duch(h)ovní až do morku kostí..? Hmm...

Lidé. Už je asi v povaze lidí najít něco, co se pak převrátí do maximálního extrému. Všimli jste si, jak se vlastně většina lidí škatulkuje? Esoterici, sportovci, vědci, zdravotníci, apod. . A když přijde třeba poněkud obtloustlejší člověk na nějakou slezinu sportovců (závod,adalšítakovévěci), nebo prostě jen tak někam kde se vyskytují, tak jaká je jejich reakce? No jaká asi: "co tady ten špekáček dělá? Ať se jde radši opejkat nad voheň, hahihi!"
No, možná to je přehnaný příklad, ale já nevím, jak vy.. ale já znám fakt málo lidí, kteří by byli tak nějak napůl od všeho. Někdy si zaběhat, přečíst si nějaký vědecký článek (nedělat přitom ale kokota a fakt se nad tím zamyslet MOZKEM, slyšíte? A čtete? M-O-Z-K-E-M!), pokecat se stromem a jít doktorovat.. TŘEBA. Prostě, hrozně si všímám těch škatulek a někdy mi to fakt nedá a říkám si: ŠKATULATA, ŠKATULATA, HEJBEJTE SE Z MÍSTA NA MÍSTO!

Jasný. Samozřejmě je nějaký ten základní talent, který člověk má. No ale.. na vysoký je to fakt hrozně vidět. Člověk řekne, že kreslí, rád si žije v esoterice a studuje zdravotní školu, a každý čumí jak "péro z gauče". Cože? Ha? Ech? Shit?
No, co SHIT? Tak si prostě takhle žiju!

"No, ale nejsou esoterici tak trochu pošahaní?"
"NE!... No, vlastně.. jsou."
Protože prostě škatulata a extrémy, proto!

Nechápu, proč VĚTŠINA esoteriků (nebo lidí, co si na to hrají???) rádi usedávají na extrémních sypkých pískách. Prostě jednou se ten písek podesere a ty se propadneš, jasný? Okej? A kdo pak bude říkat SHIT? Aha?

Zase píšu sračky. Ale když já to prostě neumím podat tak skvěle a smyslně a tak, aby to pochopil každý. Holt jsem možná vyšla ze cviku, nebo za to může sarkasmus, cynismus, nebo moje psychická porucha? (žádnou nemam, tak easy, Daisy)
Možná mi ale hrabe. Ale to tu každý ví. Zpět k tématu. Prostě - já třeba neškatulkuji. Nevím. Prostě někdy dělám to, někdy to, někdy to. A pak si večer v duchu povídám se Zantielem a nazdar. Ráno pohodička v nemocnici jako sestřička (budoucí, snad) a pak zase něco jinýho. Ale lidi musí přehánět a asi mít tak velkou jistotu, že to mnoho z nich zaškatulkuje. A taky asi musí někam patřit. Někdo třeba věčně běhá (jméno raději neřeknu), ale vlastně ho to ani nebaví a běhá proto, aby někam patřil. Někdo si hraje na vědce (myšku, to není o tobě) a vlastně ani neví proč.

Dost ale mých názorů - jak to máte vy a škatulky? A jak vlastně vidíte svět okolo v tomhle směru?

Díky moc za přečtení, asi to byl úmor :)

Lirka*
...s Láskou...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tady:)

-KLIK- 100% (1439)

Komentáře

1 grey.t grey.t | E-mail | Web | 4. února 2015 v 16:08 | Reagovat

100% souhlas. Je to zajímavé, ale lidé většinou ztotožní s nějakou skupinou, s nějakým životním stylem, a úplně se uzavřou těm dalším možnostem, názorové pluralitě a všemu.
U nás na biologii je to tak, že když někomu řeknu, že mě třeba zajímá filosofie a že jsem ji rok studoval, tak se spousta lidí dívá hrozně divně, že to přece není vůbec vědecké a že je to k ničemu. Nebo se tam naopak často rozčiluju já, že se spousta lidí dívá na víru skrz prsty, jako by to bylo něco proti vědě. Přitom to vůbec není pravda.

Já si myslím, že se v hodně směrech snažím neomezovat, takže z těch škatulek tak trochu vybočuju. A možná jsem vždycky vybočoval, proto jsem nikdy neměl vyloženě takový ten kolektiv lidí, do kterého bych zapadl, ale spíš jednotlivé přátele...
Ono není úplně špatné někam patřit, ale ty lidi se pak zavřou, i když by nemuseli...

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. února 2015 v 15:57 | Reagovat

Taky bývám škatulkovaná. Když nosím dobré známky, oblékám se tak "běžně", nemaluju se, nikdo moc nečeká, že jsem blázen do metalu. Když mi je 16, nikdo nečeká, že jsem blázen do prokletých básníků. Když jsem hubená, nemusím být anorektička, ale prostě se hodně hýbu a mám rychlé spalování...
A ano, povídám si anděli, ale nevěřím všemu, co se na internetu o ezoterických webech objeví (například o 2012 jsem měla velice silné pochyby).
A ano, chci být doktorka, ale vyhýbám se konvenčním lékům :D
A tak dále :)

3 Amálka Amálka | Web | 6. února 2015 v 19:38 | Reagovat

Nad něčím podobným jsem se zrovna dnes také zamýšlela. V Tvém článku jsem se sice párkrát trošku ztratila, ale nakonec zase našla, když jsem si některé odstavce přečetla víckrát:-)
Podle mě mají lidé potřebu se škatulkovat, protože chtějí někam patřit a sami si moc nevěří. Ve své "skupince" jdou pak pěkně prošlapanou cestičkou a nemusí mít strach z neznáma. Mám samozřejmě taky pár těch svých škatulek, ale poslední dobou si uvědomuji, že je to dost omezující.

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 28. března 2015 v 14:15 | Reagovat

Škatulky mi celý život byly moc malé:) Nikdy jsem nebyla typickým zástupcem jakékoli škatulky, do níž jsem kdy patřila a nikdy asi už ani nebudu:) A popravdě ani nevidím důvod, proč ano:)

5 Aridona Aridona | E-mail | 25. června 2015 v 20:36 | Reagovat

Naše společnost je na škatulkách založená, proto většina lidí ani neuvažuje, jestli je na tom něco divného nebo nepřirozeného. Prostě je to tak nastavené. Vlastně cokoliv nového uděláme (vyjádříme názor, začneme se o něco zajímat...), tak nás to "škatulkuje" pořád a pořád dál, nic proti tomu neuděláme. Jediné co se dá, je nenechat se tím omezovat a svazovat (jak už bylo řečeno :-) ). Nesnažit se stavět svůj život a kariéru na nějakých škatulích!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama