Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Návrat...

27. června 2016 v 0:03 | Lirka* |  Andělé - zážitky :)

...Návrat...



Dneska jsem šla po dlouuuuuhé době do lesa (těch "u" by tam mělo být na 12km).
No a pak to přišlo.



Pro nedočkavce, ne, nikdo mě neznásilnil, ani nejsem těhotná, ani jsem nepřišla o panenství (to se stalo už před nějakým tím rokem :D ) . Ale teď vážně.


Byla jsem v lese s přítelem, jen taková rychlovka (= rychlá návštěva). A cítila jsem to, co jsem cítila vždycky - že nejsem sama. Že svět kolem nežije jen tak, jak to vidíme, ale že je tam mnohem více magie, než vidíme. Že jsou tam i oni. A že vedle mě jsou andělé. Cítila jsem tu ničím nenahraditelnou vůni lesa. A já najednou děkovala lesu, že je a že mi je v něm tak hezky.

A přítel najednou zmizel a já byla sama. A za mnou se zjevil Inkan. Nejdřív jsem ho jen tak pozorovala, protože jsem nevěděla, co říct, a ani jak se zachovat - jestli brečet, nebo co dělat. Takže jsem jen stála a koukala na něj.

Ahoj Lirko.. *úsměv, na který jsem čekala snad tisíc let..*

*po chvilce, kdy jsem myslela, že jsem prodělala zástavu* Ahoj, Inkane.. to je doba..

Ano. Je.

No, a jak bylo? *zlehčování mi vždycky náramně šlo*

O tom jindy. Proč jsi s námi přestala mluvit?

Nepřestala.

Ale ano, přestala. Kvůli Henýskovi. A já to chápu, ale nebyli jsme vždycky tví nejlepší přátelé? Nebo už jsi na nás zapomněla?

Nezapomněla.. nikdy.. jen bylo těžké přijmout, a pořád to těžké je, že je pryč a že jste si ho vzali..

On s tebou ale pořád je, v srdci. A taky na tebe čeká. Je v milující společnosti, neboj se o něj. Problém ale není v tomhle a ty to víš. Jak dlouho se chceš ještě schovávat? Kdyby jsi byla přesvědčená, že naši pomoc a nás nepotřebuješ, tak bych tady nestál. Jenže ty nevíš.. na jednu stranu chceš, protože se s námi citíš úplná, ale na druhou stranu si říkáš, co si asi pomyslí ostatní, a jak se tvůj život změní, nehledě na to, že máš na nás a na Boha vztek kvůli.. *nedořekl*

Nemusíš to pořád opakovat, já vím, proč na vás mám vztek. A mám, protože jsem ho milovala a nikdo mi nepomohl ho zachránit. Nikdo. Nikdo mě ani neupozornil, že se něco děje. A já se nemohla rozloučit.

Rozloučila jsi se už tisíckrát, a on tě slyší. Neboj se.. Můžu ti s tvým strachem i zlobou pomoci, když budeš chtít. Všechno ti vysvětlím. Ale ne teď, jelikož za několik okamžiků přijde tvůj přítel.

***

O několik hodin později:


Ahoj, Lirko.

Inkane..

Dnes je překrásná noc, viď? Věděla jsi, že 21. června byla noc požehnána pro splnění všech přání?
Že je stačilo vyslovit?

Nevěděla..

Měsíc krásně svítil, a mně se nechtělo probírat to, co jsme řešili s Inkanem odpoledne. Ale věděla jsem, že zlehčuje konverzaci a jen čeká na moment, kdy se budu cítit na to, s ním o tom mluvit. Jelikož a protože měl nejen pravdu, ale já jsem k němu poprvé v životě cítila i něco jiného, než jen lásku. Cítila jsem vztek a zlobu. Kvůli mému pejskovi, a kvůli více věcem. A za tuhle svoji emoci jsem se neskutečně styděla. Samozřejmě, že to věděl. Znal každou mou myšlenku, která mi byť jen proběhla hlavou.

Nemusíš se stydět za to, co cítíš. Jakákoliv myšlenka, jakkoliv je protknuta jakoukoliv emocí, je správná.
Vím, že se cítíš pobouřena svými pocity i tím, jak jsi se změnila. A že se cítíš nejistá, když tu jsem.
Ale já nejsem člověk. Nebudu se na tebe hněvat a ani tě odsuzovat, ani se obhajovat. Nic z toho.
Miluji tě takovou, jaká jsi a se vším, co zrovna cítíš.


Nevím, co se mnou zase je.

*otočil se na mě*

Co by s tebou mělo být, děvče? Nic s tebou není, jsi dokonalá, tak jako vždycky.
Akorát jsi si zažila hodně bolesti. Pokud mi to ale dovolíš, pomůžu ti jí vyléčit a hlavně pochopit.
Nemusíš nás kvůli tomu odstrkovat. My jsme tu pro tebe, Liruško.

Neuvědomila jsem si, že brečím, dokud mi nepřejel prsty po tváři a v jeho modrých očích se neobjevila ta nekonečná láska, kterou jsem popisovala tolikrát předtím, a jež jsem nikdy nebyla schopná popsat tak, abych vyjádřila ten neskutečný pocit. A uvědomila jsem si, že jsem zapomněla, jaké to je, když se vás dotýká anděl. Jaký je to pocit, jak vám ta láska projede celou duší, celou bytostí. A zapomněla jsem na jejich sílu.

Objevil se mi totiž před očima příběh. Byla jsem to já, malá, smála jsem se a byla jsem v jakési kolébce či zavinovačce. Pak jsem byla větší a pořád jsem chodila po louce, hladila kytičky a dívala jsem se na nebe a něco žblebtala. Pak jsem byla větší, byl to obraz toho, jak mě už poněkolikáté šikanoval spolužák a jak vzduchem prolétlo "neboj se a braň se" a já tomu spolužákovi vlepila takovou facku, že mu brýle odlétly přes půl třídy pod skříň. Pak zase skok a byla jsem dospělá a vyrovnávala jsem se s jednou takovou hodně těžší věcí, kterou nechci popisovat. A takhle to šlo až do dnešního dne. A v ten moment jsem pochopila, že to byly vzpomínky ne mé, ale jejich. Že to byl jejich pohled na mě, a tělem i duší mi opět projel neskutečný pocit lásky a všeobjímajícího pochopení. Neskutečné lásky. Pak se objevil celičký Vesmír a taková přemíra lásky, že jsem měla co dělat, abych neomdlela.

A v ten moment jsem to zase pochopila.

Že tu byli.

Pokaždé.

V každý moment mého života.

A že to jen já je nechtěla pustit dál a zavírala pomyslné dveře.



Inkan mě pohladil po ruce a zářive se usmál.

Teď už bude všechno jen na tom, jak se rozhodneš, aby to bylo.



***

S Láskou,
Vaše

Lirka*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tady:)

-KLIK- 100% (1475)

Komentáře

1 Petr Pan Petr Pan | 27. června 2016 v 19:58 | Reagovat

To je článek, nejdřív řekne, že už není panna a záhy napíše "Byla jsem v lese s přítelem, jen taková rychlovka."... Škandál. Tak já ho jdu zase dočíst...

2 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 8. července 2016 v 21:57 | Reagovat

Skandály se tak dobře čtou, co :-D

Dneska jsem přišla úplnou náhodou a zrovna v den, kdy jsem také po delší době mluvila se svým andělem. Náhodička :-D Až na to, že já se nikdy vyloženě nesnažila kontakt s nimi utlumit ani jsem na ně nebyla naštvaná. Asi také proto, že nemáme většinou až tak úzký vztah, nevím. Téma rozhovoru však bylo podobné, smířit se sám se sebou, s tím kdo jsi, protože před tím nikdy neutečeš. To nevadí Liri, že jsi jiná než ostatní, to je dobře. Jsi přesně taková jaká potřebuješ být a mluvení s anděly k tomu patří... a že to někdo nechápe, no a co. Vem si třeba autorky jako je Lorna Byrne nebo Doreen Virtue. Ty si z toho udělaly živobytí a pomohly tím i mnoha lidem, také "divným", kteří potřebovali vidět, že v tom nejsou sami :-)

3 Jarda Jarda | 9. července 2016 v 10:39 | Reagovat

[2]: Marcel Vanek si z toho taky udělal živobytí: http://milahelp.cz/nase-knihy/nova-cesta-poznani/ nenazývá je přímo anděli, ale v podstatě to je to samé :-D  Na odkaze je i ukázka z knihy.

4 Namasteen Namasteen | 19. července 2016 v 13:26 | Reagovat

Jéééé já jsem tak ráda, že jsi aspoň trošičku zpátky :)

5 BlueW BlueW | 27. července 2016 v 8:44 | Reagovat

Je úžasné zase číst Tvá slova...jsem moc ráda, že se Ti podařilo poodhalit tu clonu, kteoru jsi měla kolem sebe a pustit je zase k sobě...Vím, že je to mnohdy neuvěřitelně těžké vyrovnat se se všemi emocemi a pocity a snažit se být prostě sám sebe nehledě na názory ostatních, ale když to člověk zvládne, je to nesmírně osvobozující...Přeji Ti hodně lásky a síly na téhle cestě za smířením :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama