Všechny Vás zdravím

na blogu o všem a o ničem, o duchovnu a životě :)

Tento blog je zde již od 14. července 2008.

Máte dotaz?
Směle pište do komentářů,
či do KNIHY :)

Co poslouchám?
Právě čtu:



Touha

21. února 2017 v 12:39 | Lirka |  Deníček

Touha po moci






Od posledního článku uběhlo zase "trochu" času a já mám pořád v hlavě, jestli tenhle blog má smysl. Jestli ho někdo čte, nebo už to všichni vzdali obdobně jako já. Protože na co sem chodit, když se tady jeden článek drží třeba půl roku, že :D .

Na druhou stranu bych zase chtěla začít psát, protože psaní mě neuvěřitelně naplňuje. Je to něco, při čem se neuvěřitelně uvolním, a hlavně uvolním svoji přeplněnou hlavu od myšlenek a také se můžu podělit o svůj názor. Tak by mě zajímalo, kdo to ještě čte? :)

Teď už k samotnému názvu článku.
Touha po moci. Jak já tomu rozumím?

(Silvestr 2016)


Rok 2016 se nám před skoro 2 měsíci přehoupl do roku 2017. Vzpomínám si na svůj Silvestr a na naději, kterou jsem cítila, když jsem se svým milým stála u přehrady a dívala se na vodu, kde se odráželo víc a víc ohňostrojů, jak se pomalu přibližovala půlnoc. Nebylo to nic romantického, to ne. Prostě dvě trubky, co stojí u přehrady a snaží se ze sebe vydolovat nadšení, ačkoliv jedna trubka byla trochu podrážděná, jelikož ji ta druhá vzbudila, aby se šli podívat na ohňostroj, když už nic. Asi uhádnete, který trubka jsem byla já?

Vzpomínám si na svoje pocity. Vzpomínám si na jeden obrazec na nebi, který vytvořila právě jedna salva ohňostrojů. A já se snažila ten pocit zahnat, ačkoliv sebe sama nikdy neobelžete. Nicméně i tak jsem se snažila vidět všechno jen pozitivně.

Bojím se přemýšlet nad tím, co všechno jsem cítila, protože pak mívám pocit, že jsem něco z toho, co se stalo, mohla ovlivnit nebo udělat něco víc.

(Silvestr 2016 - Mšeno ; můj postřeh)

Doufala jsem v nějaké zázraky, co by se mohly stát, ačkoliv uvnitř sebe jsem cítila, že se to nestane, že tohle je prostě pomalu přicházející konec a já se s tím budu muset smířit. Ale samozřejmě - nejde to.

Abych vysvětlila situaci, tak 13.12. můj děda ošklivě upadl a zlomil si obratel. Byl týden v nemocnici a pak byl s námi doma. Jednou byla situace lepší, pak horší a pak lepší. Každopádně to byl poslední čas s ním, ačkoliv jsme opravdu věřili, že se to zlepší, že se to zhojí a opět bude chodit, opět v létě bude sedat na schodech od terasy..

(Silvestr 2016 ; foceno mým milým (Olympusem, ne chlapem) )


Zemřel 4.1.
A nějaká část mně, tak jako pokaždé a tak, jak to zná každý, kdo přišel o někoho hodně důležitého, zemřela také. Člověk si může myslet cokoliv - co je po smrti, že existuje nebe anebo že nakonec není nic. Ale když ten člověk odejde, tak to vždycky hrozně moc bolí.

Janeček (vesnice) pro mě znamenal Henýska a dědu. To z Janečku pochází všechny moje zážitky, které jste si tu kdy přečetli. Tam to pro mě znamenal domov. Henýsek a děda. Samozřejmě také babička, ale s tou nemám takový vztah jaký jsem měla s dědou.

To s ním jsem vedla všechny možné rozhovory, tomu jsem jako prvnímu řekla, když jsem odcházela z VŠ. On byl jediný, kdo tuhle informaci vzal s tím, že chce abych dělala cokoliv pro to, abych byla šťastná. A to i přesto, že jsem věděla, že je zklamaný. Protože jeden z jeho vlastních velkých snů bylo mít VŠ, kam se i dostal (do Prahy) v době, kdy to fakt byla prestiž, jenže babička otěhotněla, takže šel pracovat..

V pohádkách jsou kouzelné babičky, a já měla kouzelného dědu. Měl svoje chyby, tak jako každý člověk na světě. Ale já, osobně, jsem s ním měla opravdu moc hezký vztah. V posledních letech mi nahradil tátu. Říkala jsem mu i svoje citlivější věci a i když si třeba myslel něco jiného, než já, řekl mi, ať dělám tak, abych byla šťastná.

Kdybyste ho znali, tak víte, že on byl hodně tvrdej chlap, co nedával najevo city, nesnášel, když jsem mu říkala "dědečku", když jsem byla menší. O to víc pro mě tyhle všechny chvíle znamenají tolik.

Častokrát jsem u něj, než zemřel, byla a jsou to momenty a chvíle, které asi teď nebudu schopná popsat. Každá z nich pro mě ale znamenala nekonečně mnoho.

Ke konci každé chvíle s ním jsem mu pokaždé řekla, jak moc ráda ho mám. Moc jsem se bála, že odejde. A jednou mi to řekl také. Řekl mi, jak je na mě pyšný. A řekl mi, že mě má moc rád. A objal mě. ResPektive já objala jeho na nemocniční posteli. Navždycky si budu pamatovat tu naškrobenou deku a tikot jeho hodinek, co měl na levé ruce s níž mě hladil po vlasech. A jeho vůni, protože on se voněl vždycky a za každé okolnosti.

Kolikrát jsem se pak cítila připravená na to, že odejde, když jsem viděla, že už přestává vnímat, vidí věci buď z jiného světa anebo z života, který prožil. Když už nás posílal pryč. Když ho štvalo, když někdo mluvil, nebo když mi říkal, ať posekám tu trávu, jinak nebude moct spravovat auto.

Šíleně moc to bolelo, takhle ho vidět. A šíleně moc bolelo vidět ho v jedné z jeho nočním můr - připoutaného na lůžku, protože nesměl sedět. A přestože se moje maminka moc snažila a starala se o něj co to šlo, zemřel.

A pravda byla taková, že já nebyla připravená na nic z toho, co následovalo. Na nic.


Zdaleka jsem nepopsala všechno.

Bohužel na to prostě nemám sílu.

Tím vším jsem ale chtěla jen říct, že chápu touhu po moci. Já bych chtěla mít tu moc vrátit čas. Nebo vrátit nějaký okamžik a změnit ho. Protože pak litujete úplně všeho.

Chtěla bych mít tu moc mu ještě říct asi tak tisíc věcí. Chtěla bych, aby věděl, že se zdárně blížim pomaličku ke konci studia, protože z toho měl vždycky největší radost.

Vím, že mnozí z vás by mi řekli, že byl nejspíše starý, tak co. Že staří lidé umírají. A měli byste částečně pravdu a částečně bych vás propálila pohledem.

Jo, je smutné, když zemře někdo mladý, ale pokaždé když zemře někdo vašemu srdci nesmírně blízký, tak to bolí. Ať je mu let kolik chce.
Protože ať už je kdekoliv a ať už věříte v cokoliv - tak ten člověk není tady s vámi. A celý ten dům, kde jste ho vídali, je prázdný a to moc bolí. A vidíte ho všude a jsou chvíle, kdy jste šťastní a pak si vzpomenete. A jsou chvíle, kdy prostě jen chcete vzpomínat. A jsou chvíle, kdy vás to tak moc zasáhne, že se nemůžete pořádně nadechnout.

Proto občas mívám taky touhu mít moc. A něco změnit. Nebo se jen nějak vrátit a vidět ho a mluvit s ním. A s dalšími bytostmi, co mi byli nesmírně blízké a už jsou jinde.

Jenže tak to asi má být.


Člověk má prožít život tak, aby ničeho nelitoval.


Aby hlavně nelitoval věcí, které udělat mohl a neudělal.


A každá takováhle rána je jen výstraha toho, že nic není nekonečné a všechno má svůj limit.

A to hlavně život.



L.*



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tady:)

-KLIK- 100% (1439)

Komentáře

1 Petr Pan Petr Pan | 21. února 2017 v 19:57 | Reagovat

piš piš piš

2 Lirka :) Lirka :) | E-mail | Web | 22. února 2017 v 8:50 | Reagovat

[1]: Tak když to čteš alespoň ty, tak to musím psát 8-O  :-D

3 Petr Pan Petr Pan | 22. února 2017 v 17:54 | Reagovat

[2]: tak kdyby sis to propagovala někde na  FB, číst to bude lidí víc, otázka zní, jestli je pro tebe žádoucí, aby to četli všichni ti lidé, kteří tě znají :)

4 Lirka :) Lirka :) | E-mail | Web | 22. února 2017 v 20:40 | Reagovat

[3]: To právě úplně žádoucí není :-D  :-)

5 Petr Pan Petr Pan | 22. února 2017 v 22:27 | Reagovat

To máš pak těžký :)...

6 Lilien Lilien | 23. února 2017 v 19:19 | Reagovat

To mě mrzí.
V těchle chvílích je úplně jedno nakolik jsi si vědoma, že smrt je prostě součást života.
Já se už nějakou dobu bojím o babičku. Je má poslední a ta opravdová. Ta, která mě učila zavařovat okurky a vařit marmelády. Před pár měsíci nás začala vždycky při loučení objímat a já pojala podezření, že je zase nemocná (měla kdysi rakovinu), ale tají to. Občas se v noci budím z hrozných nočních můr, protože mám prostě takový divný pocit, že se to blíží, kterého se nemůžu zbavit. A to si může člověk namlouvat co chce o tom, že to stejně přijde, a je to tak, ale vím, že až se to stane, tak mě to zasáhne. Protože na tohle se nejde připravit. Jen to přijmout, až to přijde, a doufat a věřit, že e zase všichni jednou někde setkáme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama